Obsah

• Příběh manažerky, která se přestala být změny
• Koučování jako nástroj pro změnu způsobu vedení lidí
• Koučování může být řešení, když nevíte kudy kam
• Koučkou na plný úvazek…
• Začít naplno koučovat můžete klidně i po padesátce
• Co mají všechny tyto příběhy společného?
• Co si o tom myslíte vy?

 

1. Příběh manažerky, která se přestala být změny?

Marcela Havlová byla úspěšná manažerka a auditorka v nadnárodní strojírenské společnosti. Pak přišly zdravotní problémy. A s nimi otázka: Co dál? „Čas, po který mohu vykonávat profesi manažera v korporátu, se nachýlil,“ vzpomíná Marcela. „V ten moment byl koučink první volba.“ Ale nebylo to snadné. Zdravotní stav, mobilita, nejistota. Už jen dojet autem do Prahy byla výzva. Vydržet celý víkend „pracovat“ místo odpočívat. A zakomponovat studium do běžného života plného pracovních povinností, rodiny, léčby a rehabilitace. Co Marcele pomohlo? „Osobní přístup a motivace ze strany celého týmu AXIA.“  A po výcviku? „Cítím se skvěle, jsem šťastná a vyrovnaná. Znám svoji cenu a již mám za sebou několik jednání v práci i v rodině, kde jsem využila koučovací přístup – a dopadly lépe než podobné situace před AXIA.“

2. Koučování jako nástroj pro změnu způsobu vedení lidí

Michal Madron přišel do AXIA s pragmatickým cílem: zlepšit si vedení týmu. „Tušil jsem, že by mi to mohlo pomoct i doma s dětmi,“ přiznává. Během studia se ale stalo něco nečekaného. „Nepřišel jsem s ničím, co by mě vyloženě trápilo. Během studia jsem si našel, v pozitivním slova smyslu, hodně věcí, které mě trápily. A které jsem si zároveň během toho studia mohl vyřešit.“ Co ocenil nejvíc? „Studium je fakt prakticky zaměřené. Nejen ve smyslu, že jsem se učil nějaké nové techniky. Ale v podstatě jsem si během koučovacích sezení mohl vyřešit svoje věci. A feedback od profesionálů k nezaplacení.“ A po výcviku? Dnes Michal nejen vede lidi jinak. Věnuje se tomu, jak učit ostatní, aby vedli lidi lépe.  „Věřím, že tak jako u mě, ten dopad bude mnohem větší, než s čím ten člověk na začátku přijde.“

3. Koučování může být řešení, když nevíte kudy kam

Eva Rašková vstoupila do kurzu v době, kdy se jí rozpadlo manželství. „Nevěděla jsem kudy kam, potřebovala jsem se vydat po nové cestě,“ vzpomíná. Před kurzem chodila na psychoterapii a koučování. Ale pořád jí něco chybělo. „Když jsem se účastnila jednoho z webinářů AXIA, okamžitě mě zaujal přístup koučů – pozitivní, nehodnotící, povzbuzující.“ Co se změnilo? „Získala jsem jiný úhel pohledu na sebe sama a věci kolem sebe. Větší sebedůvěru, pozitivní přístup k životu, energii. A využití koučovacího přístupu a otázek v manažerské praxi.“ A po výcviku? Eva pracuje jako zdravotní sestra a vedoucí oddělení. „Nechala jsem podřízené přebrat zodpovědnost za své rozhodnutí – a ono to začalo fungovat. Přišli se svými návrhy a řešeními, začali být více samostatní a iniciativní.“

4. Koučkou na plný úvazek… 

Renata Šanderová toužila pomáhat lidem s možností finančního zisku. Ale měla pochybnosti. „Moje dosavadní působení bylo v oblasti poradenství versus čistý koučink. Navíc náročnost výcviku a sebedůvěra – to byly mé největší výzvy.“ Snažila se je řešit pomocí videí, minikurzů. Ale stále jí něco chybělo. Proč AXIA? „Rozhodl profesionální a lidský přístup. A sdílení dobré praxe a přístup lektorů mi pomohly překonat výzvy.“ A po výcviku? Dnes Renatu naplňuje radost a pozitivní zpětná vazba od klientů po koučovacím sezení. „Velmi mě to naplňuje.“

5. Začít naplno koučovat můžete klidně i po padesátce

Edita Strouhalová chtěla změnit profesi, která ji bude naplňovat a stane se jejím životním stylem. „Koučink mi dával obrovský smysl v tom, že obohatí nejen můj život, ale především pomůže k vytvoření lepší společnosti.“ Ale byly tam překážky. „Moje překážky nebyly v hlavě, ale v peněžence,“ přiznává. „Jenže když jsem si uvědomila, že je to opravdu něco, co mi dává smysl, stálo za to si výcvik koupit a pustit se do toho.“ Co se změnilo? „Zvýšilo se mi sebevědomí, sama si dokážu pokládat správné otázky, když si řeším nějaký problém. Dokážu více naslouchat ostatním a zlepšila jsem se v komunikaci. Cítím se díky tomu více užitečná.“ Ten pocit, když měli první hodinu? „Byl vzrušující a plný očekávání. Začala jsem věřit, že se mi plní sen.“

Co mají všechny tyto příběhy společného?

1. Odvaha začít – i s pochybnostmi

Nikdo z nich si nebyl stoprocentně jistý. Marcela měla zdravotní problémy. Michal nevěděl, jestli má na koučování „talent“. Eva právě procházela rozvodem…  Vždycky je něco… Ale všichni udělali ten první krok.

2. Proces transformace – často nečekaný

Michal přišel s cílem zlepšit vedení týmu. Odešel s řešením problémů, o kterých ani nevěděl, že je má. Eva hledala novou kariéru. Našla nový přístup k životu. Marcela se bála, jestli to zvládne. Dnes ví, že zvládne cokoliv.

3. Vliv na okolí – změna se šíří

Eva změnila způsob vedení týmu – a tým začal pracovat jinak. Michal se učí, jak učit ostatní vést lidi lépe. Renata dostává pozitivní zpětnou vazbu od klientů. Transformace nikdy nekončí u vás. Vždycky ovlivní lidi kolem.

Co si o tom myslíte vy?

Možná si říkáte: „To je hezké. Ale to nejsem já.“ Možná máte pocit, že jste příliš staří. Nebo příliš zaneprázdnění. Nebo nemáte peníze. Nebo talent. Ale víte co? Přesně takhle se cítili i hlavní hrdinové uvedených příběhů. A desítky dalších absolventů AXIA. Každý z nich měl důvod NEjít do toho. Ale šli. A dnes vám jednohlasně můžou říct: „Jsem rád/a, že jsem to udělal/a.“

Co kdyby to byl i váš příběh?

Co kdyby za rok mohli psát o vás? O tom, jak jste měli pochybnosti. Ale šli jste do toho. O tom, jak vás to změnilo. A změnilo lidi kolem vás. O tom, jak jste našli práci, která se stala posláním. Možná právě teď stojíte na stejné křižovatce jako Marcela, Michal, Eva, Renata nebo Edita. Otázka není, jestli máte na koučování.  Otázka je: Máte odvahu to zkusit?

Obsah

• Chycena ve spirále povinností a okolností života
• Motivace ke koučování? Smysluplně se rozvíjet a jít za svým snem
• Poslední kapka a životní rozhodnutí – když se mým šéfem stal bývalý manžel
• Otevřela jsem se koučování a začala se měnit z minuty na minutu
• Díky koučování se mi převrátil život do něčeho, co bych přála každému 
• Koučování doporučuji každému, kdo chce být v životě a práci spokojenější

 

Chycena ve spirále povinností a okolností života

Máte to podobně jako to měla Lenka Fričová? Ráno vám běží v hlavě seznam úkolů, co všechno je potřeba stihnout a zařídit. Od rána se cítíte unavení už jen pod tíhou toho, co za ten celý den musíte zvládnout. Stále máte v hlavě to, jak být při tom všem dobrým rodičem a zároveň zvládat všechny pracovní výzvy. Jak si udělat třeba čas na jídlo nebo na sebe sama. Do toho se přimotává zamýšlení se nad tím, co je smyslem celého toho koloběhu. A proč to vlastně člověk každý den podstupuje… 

Také přemýšlíte, jak to změnit? Jak se vymotat ze spirály povinností? Necítit se pod tlakem, umět delegovat a předávat odpovědnost na druhé? Jak být prostě spokojenější v osobním životem i v práci?

Inspirujete se příběhem Lenky Fričové, která to dokázala změnit díky koučovacímu výcviku pro ty, kteří s koučováním začínají. 

 

Motivace ke koučování? Smysluplně se rozvíjet a jít za svým snem

Lenka Fričová už se o koučování zajímala mnohem dřív. Hlavní motivací, proč se začala zajímat o akreditované kurzy Profesionálního koučování, bylo získat odborné znalosti v oblasti práce s lidskou myslí, duševní stránkou a moci se uplatnit v oboru, do kterého to Lenku celý život táhlo. Chtěla se naučit něco jiného, než doposud uměla. S tím, aby se koučováním mohla v budoucnu živit. Očekávala, že získá  potřebné základní dovednosti, aby na nich mohla dále stavět.

“Nenapadlo mě, že kurz by mohl významným způsobem ovlivnit osobní život. Šla jsem do toho s tím, že postupně změním profesi nebo získám v rámci stávajícího oboru pro mě lepší uplatnění. Z ryze technického přemýšlení jsem se více chtěla přesunout do interní práce s lidmi, jejich rozvoj a vzdělávání.”

 

Poslední kapka a životní rozhodnutí – když se mým šéfem stal bývalý manžel… 

Lenka se potýkala s tím, že neměla dobré podmínky v práci. Svět mužů je tvrdě postaven na racionálním uvažování a přístupu ochuzený o spousty dalších úhlů pohledů, které tento svět limitují. Nedokázala správně komunikovat své vhledy a nebyly tedy přijímány. Nebo dokonce i kvůli tomu docházelo ke konfliktům, ačkoliv byly úmysly dobré a správné.

Chvíli to dokázala přetrpět. Ale pak přišel okamžik, který ji přesvědčil o tom, že takhle už to dál nejde: 

“Byl to květen 2022, jedno pracovní dopoledne, kdy mi bylo oznámeno, že mým novým nadřízeným se stává můj exmanžel. Podpásovka roku. Nicméně jsem za to vděčná, protože to byla poslední kapka a ten den jsem vlítla na internet a začal intenzivně hledat. A tuším, že jsem se ještě ten den přihlásila do hlavního AXIA výcviku.”

Ale co teď? Jak zvládnout všechny ty výzvy, které studium koučování obnáší?

 

Otevřela jsem se koučování a začala se měnit z minuty na minutu

Jedna věc je rozhodnout se pro vstup do koučovacího výcviku. Druhá, jak tento krok do “neznáma” zvládnout. Lenka přemýšlela nad tím, zda se dokáže uvolnit v procesu a pojmout nové vědomosti. Jestli je možné přijmout a využít vše, co se naučí. Zda to všechno časově zvládne s ohledem na to, že má děti a je převážně sama. 

“Otevřela jsem se plně celému procesu. Tím, že jsem si vše mohla vyzkoušet na vlastní kůži, jsem se začala měnit doslova z minuty na minutu. Začala jsem vnímat sebe i ostatní jinak. Přijala jsem plnou odpovědnost za své budoucí štěstí, za vztahy s dětmi, rodinou, ostatními, za vztahy v práci. Díky změně v komunikaci (naslouchání, nehodnocení, dávání prostoru druhým) se zlepšila komunikace i vztahy s dětmi a partnerem. V práci to šlo pomaleji. Tvrdý svět mužů byl velkou výzvou. S čistým svědomím mohu říct až teď po 2 a něco letech, že se to daří i zde. Urovnala jsem si své hodnoty a dokázala nastavit hranice tak, aby to bylo pro mě v pořádku a já mohla být tak v pořádku i pro ostatní.”

 

Díky koučování jsem utekla ze začarovaného kruhu nespokojenosti

Lenka si uvědomila, že změna je možná v jakémkoliv věku. Změnit přístup k sobě, znamená automatickou změnu přístupu k životu jako takovému. Když dokáže člověk pracovat sám na sobě, může být prospěšnější sobě i druhým. Dopad směřuje do vztahů v rodině, v práci, s klienty apod.

“Nevstupovala jsem do kurzu s tím, že se mi převrátí život. A stalo se. Převrátil, ale do něčeho, co bych přála každému. Získala jsem krásný vztah k sobě, zlepšila jsem si vztahy s ostatními a hlavně poznala a dále poznávám spousty úžasných lidí. Navazuji s nimi spolupráce. Získala jsem přátele, které bych nikdy nepotkala. A tím, že sdílíme podobné hodnoty, nás to k sobě táhne, posiluje a společně můžeme růst. Na to jsem před kurzem rozhodně nemyslela. Chtěla jsem jen utéct ze začarovaného kruhu nespokojenosti. A to se povedlo.”

 

Koučování doporučuji každému, kdo chce být v životě a práci spokojenější

Pod pojmem koučování si lidé představují proces, při kterém kouč pomáhá jednotlivci nebo skupině dosáhnout osobních nebo profesních cílů. Koučování se vnímá jako forma podpory, kde kouč pomocí otázek, zpětné vazby a různých technik pomáhá klientovi uvědomit si vlastní silné stránky, hodnoty a potenciál. 

To je pravda. Ale koučování lze navíc využít prakticky ve všech oblastech života, doma i v práci. Od zlepšení komunikace s partnerem po efektivnější vedení týmových porad. 

“Kurz koučování AXIA doporučuji úplně každému. Pochopit principy koučování, naslouchání, nehodnocení by prospělo celému světu. Hlavní program bych doporučila všem, kteří chtějí a potřebují v životě nebo práci zlepšit, zefektivnit komunikaci a spolupráci obecně. Všichni manažeři, lídři, učitelé a podobné profese, lektoři, terapeuti ale i lékaři, rodiče, podnikatelé a další. Vyznačují se tím, že mluví s lidmi, chtějí jim pomoci, jejich jednání a činnost má na ostatní vliv. Mají v sobě dáno, že chtějí předávat hodnotu, jejich jednání vede k rozvoji ostatních nebo může mít na ostatní dopad.”

A co by Lenka vzkázala všem, kteří o vstupu do koučovacího výcviku uvažují?

Nečekejte až vás okolnosti dokopou. Věřte, že to, co cítíte, je správné. A jděte si za tím!

Obsah

• Co je a proč vznikla mezinárodní certifikace koučů (ICF)?
• Úrovně ICF certifikace – ACC, PCC a MCC
• Proč firmy vyžadují ICF certifikaci koučů?
• Co vám ICF certifikace přinese v praxi
• Co ICF certifikace nedává – realistická očekávání
• Jak získat ICF certifikaci. Praktický průvodce
• Je ICF certifikace pro vás to pravé?
• Praktické tipy pro cestu k ICF certifikaci
• Co můžete udělat teď?

 

Co je a proč vznikla mezinárodní certifikace koučů (ICF)?

ICF, tedy International Coaching Federation, je mezinárodní organizace založená v roce 1995. Její vznik nebyl náhodný. V devadesátých letech bylo koučování relativně nové a každý se mohl nazvat koučem bez jakéhokoliv ověření kvality. 

Klienti nevěděli, komu důvěřovat. Firmy nevěděly, koho najmout. Neexistovaly žádné standardy kvality pro ICF coaching.

ICF vznikla, aby tento chaos změnila. Vytvořila 3 zásadní pilíře profesionálního koučování:

• Etický kodex – jak ICF kouč pracuje s klienty
• Koučovací kompetence – co musí profesionální kouč umět
• Certifikační proces – jak ověřit, že kouč skutečně zvládá koučování na ICF úrovni

Dnes ICF sdružuje přes 60 000 koučů ve 160 zemích světa. Když řeknete „ICF certifikovaný kouč“, všichni okamžitě vědí, co to znamená. 

Prošli jste náročným procesem a umíte koučovat podle mezinárodně uznávaných standardů ICF. To je síla globální certifikace.

 

Úrovně ICF certifikace – ACC, PCC a MCC

ICF má tři úrovně certifikace. Každá představuje vyšší stupeň zkušeností a dovedností v koučování. Pojďme si je projít.

ACC – Associate Certified Coach

První stupeň ICF certifikace potvrzuje, že umíte základy koučování a splňujete etické standardy. ACC certifikace je vstupní branou do světa profesionálního koučování.

Co potřebujete pro ACC certifikaci:

• Minimálně 60 hodin ICF akreditovaného výcviku
• 100 hodin koučovací praxe (z toho 75 s platícími klienty)
• Nahrávku koučovacího sezení hodnocenou ICF assessorem (ICF hodnotitel)
• Složený písemný test znalostí ICF kompetencí a etiky

ACC certifikace se hodí začínajícím koučům nebo manažerům, kteří chtějí používat koučovací přístup ve své práci. Dává vám strukturu pro rozvoj a první úroveň důvěryhodnosti na trhu jako ICF kouč.

PCC – Professional Certified Coach 

Druhý stupeň ICF certifikace potvrzuje hluboké koučovací dovednosti a značné zkušenosti. PCC je prestižní úroveň pro profesionální ICF kouče, kteří berou koučování vážně.

Co potřebujete pro PCC certifikaci:

• Minimálně 125 hodin ICF akreditovaného výcviku
• 500 hodin koučovací praxe (z toho 450 s platícími klienty)
• Záznam 2 sezení s přísnějším hodnocením než u ACC
• Složený písemný test ICF kompetencí

V České republice má PCC certifikaci přibližně 70 koučů. Patřit mezi ně znamená být v TOP 5 % koučů v zemi. Pro profesionální ICF kouče, kteří koučování dělají jako hlavní nebo významnou vedlejší činnost, je PCC prestižní kvalifikace otevírající dveře k náročnějším klientům a vyšším sazbám.

Zároveň se jedná o koučování na hluboké úrovni, kdy klient prochází skutečnou transformací… lidskou i profesní.

 

MCC – Master Certified Coach

Nejvyšší stupeň ICF má něco přes 4 tisíce koučů na celém světě. Vyžaduje minimálně 200 hodin výcviku, 2 500 hodin praxe a velmi přísné hodnocení. V České republice existuje pouze pět MCC koučů. Tato úroveň reprezentuje mistrovství v ICF coaching po mnoha letech praxe.

Srovnání úrovní ICF certifikace

Úroveň	Výcvik	Praxe	Koučů v ČR	Pro koho
ACC	60 hodin	100 hodin	cca 500	Začínající ICF koučové, manažeři
PCC	125 hodin	500 hodin	cca 70	Profesionální ICF koučové
MCC	200 hodin	2500 hodin	cca 5	Špičkoví koučové

 

Proč firmy vyžadují ICF certifikaci koučů?

Když firma hledá kouče, často narazí na desítky nabídek. Někdo má „certifikát z víkendového kurzu“, jiný „patnáct let zkušeností“, další „koučovací přístup založený na proprietní metodě“. 

Jak vybrat?

ICF certifikace dává firmám něco, co jiné kvalifikace nedávají – mezinárodně srovnatelný a ověřený standard ICF.

Ověřená kvalita koučování

Firmy investují do koučování desítky až stovky tisíc korun ročně. Chtějí mít jistotu, že kouč skutečně umí koučovat podle standardů ICF, dodržuje etické standardy a má strukturovaný přístup.

ICF certifikace není jen papír za víkendový kurz. Je to důkaz kompetence ověřený třetí stranou prostřednictvím náročného procesu zahrnujícího hodnocení skutečné koučovací práce ICF kouče.

Mezinárodní srovnatelnost úrovně koučování

ICF certifikace funguje jako globální měřítko. Když firma vidí ACC, okamžitě ví, že jde o ICF kouče se základní úrovní. PCC znamená profesionální úroveň s rozsáhlou praxí v ICF coaching. MCC reprezentuje mistrovství v oboru.

Nemusí studovat, co znamená „certifikát XY školy“ nebo porovnávat nesrovnatelné kvalifikace. Standard ICF je jasný a mezinárodně uznávaný.

Ochrana značky a právní jistota

Velké korporace jako Microsoft, Google nebo Deloitte mají často interní politiky vyžadující ICF certifikaci u externích koučů. Důvodem je:

• Ochrana před nekvalitními kouči
• Sjednocení standardů ICF coaching napříč organizací
• Právní ochrana díky jasně definovanému etickému kodexu ICF
• Garance, že ICF kouč dodržuje mezinárodní standardy

Když firma najímá ICF certifikovaného kouče, má právní jistotu, že spolupracuje s profesionálem.

Co vám ICF certifikace přinese v praxi

Teď k tomu, co vás jako potenciálního ICF kouče pravděpodobně zajímá nejvíc. Co konkrétně získáte, když projdete procesem ICF certifikace?

1. Důvěryhodnost na trhu koučování

Když klient vidí na vašem webu nebo LinkedIn profilu označení „ICF PCC“, okamžitě ví tři věci:

• Prošli jste náročným procesem ICF certifikace
• Máte stovky hodin ověřené praxe v ICF coaching
• Dodržujete mezinárodně uznávané etické standardy ICF

V praxi to znamená rychlejší rozhodnutí klienta, protože nemusí zjišťovat, jestli opravdu umíte koučovat podle standardů ICF.

Znamená to vyšší důvěru, protože ICF garantuje kvalitu. A znamená to méně vysvětlování základů, protože můžete jít rovnou k tomu, jak konkrétně pomůžete jako certifikovaný ICF kouč.

2. Struktura kontinuálního rozvoje v ICF coaching

ICF certifikace není jednorázová záležitost typu „získám certifikát a hotovo“. Je to cesta průběžného růstu v oboru. Každé 3 roky musíte certifikaci obnovit.

Co potřebujete pro obnovu ICF certifikace:

• 40 CCE kreditů z dalšího vzdělávání (kurzy, konference, čtení)
• 10 hodin mentoringu od zkušenějšího ICF mentor kouče
• Uhrazený poplatek za obnovu certifikace

Proč je to vlastně výhoda? Protože vás to nutí průběžně růst jako ICF kouč. Nemůžete „zmrznout“ na jedné úrovni dovedností. 

Musíte se učit nové techniky, reflektovat svou praxi a rozvíjet se. Za deset let budete mnohem lepší kouč než dnes, právě díky struktuře, kterou ICF vyžaduje.

3. Mezinárodní uznání

ICF certifikace platí všude na světě. Můžete koučovat klienty v zahraničí, pracovat pro mezinárodní firmy nebo se přestěhovat do jiné země a pokračovat v ICF rozvoji. Vaše kvalifikace jako ICF kouč je uznávaná globálně.

To není jen teoretická výhoda. Představte si, že získáte PCC certifikaci v Česku a pak se přestěhujete do Německa. Tam okamžitě můžete začít koučovat německé manažery, protože PCC je v Německu uznávaná stejně jako v České republice. 

Bez ICF certifikace byste museli vysvětlovat, co je „český certifikát XY“, možná dokazovat kvalitu nebo dokonce absolvovat další výcvik.

4. Přístup ke globální komunitě ICF koučů

Když získáte ICF certifikaci, stanete se součástí globální komunity přes 60 000 koučů. Máte přístup k:

• ICF konferencím – učení se od špičkových koučů, networking
• Lokálním ICF pobočkám – v ČR ICF Czech Chapter sdružuje cca 150 certifikovaných koučů
• ICF databázi koučů – klienti vás mohou najít jako certifikovaného ICF kouče

Prakticky to znamená pravidelná setkání, supervize, sdílení zkušeností a podporu. Nejste sami. Můžete se učit od zkušenějších ICF koučů, získat doporučení od kolegů a mít komunitu lidí, kteří rozumí výzvám koučovací práce podle standardů ICF.

 

Co ICF certifikace nedává – realistická očekávání

Stejně důležité jako vědět, co ICF certifikace přináší, je vědět, co nepřináší. Realistická očekávání jsou základ správného rozhodnutí o vstupu do světa ICF coaching.

Certifikace automaticky nepřinese klienty

Častý mýtus zní: „Když získám ICF certifikaci, klienti budou chodit sami.“ Realita je jiná. Certifikace vám jako ICF kouči otevře dveře, ale nevytvoří automaticky byznys.

Pořád musíte:

• Budovat síť kontaktů a vztahů
• Mít jasnou nabídku („koučuji manažery v tech firmách“ místo „koučuji všechny“)
• Umět komunikovat hodnotu ICF certifikace
• Mít základní marketing (web, LinkedIn, doporučení)

ICF certifikace je jako řidičský průkaz. Dokládá, že umíte řídit. Ale automaticky vám nedá auto ani práci řidiče. Certifikace prokazuje kompetence, ale budování praxe je na vás.

Není to konec učení, ale začátek cesty ICF kouče

Další mylná představa: „Získám PCC certifikaci a jsem hotový kouč.“

Koučování je živá profese, která se neustále vyvíjí. Objevují se nové techniky, nové výzkumy, nové kontexty jako umělá inteligence, práce na dálku nebo generační rozdíly.

ICF certifikace je základ, ale nejlepší ICF kouči nikdy nepřestanou být studenty. Musíte se dál vzdělávat, reflektovat svou praxi a experimentovat s novými přístupy. 

Certifikace vás k tomu sice nutí přes CCE kredity, ale skutečný růst jako ICF kouč přichází z vnitřní motivace být lepším.

Certifikace vás neudělá automaticky lepšími než ostatní

ICF certifikace ověřuje kompetence podle stanovených standardů ICF. Existují ale skvělí koučové bez ICF, kteří mají rozsáhlé zkušenosti, praxi a výsledky. 

Stejně tak existují průměrní kouči s ICF certifikací, kteří mají papír, ale chybí jim hloubka.

Co dělá dobrého ICF kouče:

• Stovky hodin skutečné praxe s různými klienty
• Hluboká práce na sobě a vlastních slepých místech
• Skutečná empatie a schopnost naslouchat bez hodnocení
• Pokora a ochota rozvíjet se v koučování

ICF může tyto kvality ověřit, ale nemůže je vytvořit. Certifikace je standard, ne garance dokonalosti v ICF coaching.

Proces je náročný časově i finančně

Cesta k ACC certifikaci trvá průměrně 12 až 24 měsíců. Potřebujete 60 hodin výcviku, což při víkendových modulech znamená 6 až 12 měsíců. 

Pak 100 hodin praxe, což při dvou hodinách týdně zabere dalších 6 až 12 měsíců. A samotný certifikační proces ICF trvá 2 až 4 měsíce.

Cesta k PCC certifikaci je ještě delší: 24 až 60 měsíců celkem, tedy 2 až 5 let. Vyžaduje 125 hodin výcviku a 500 hodin praxe v ICF coaching.

Není to žádná brnkačka, ale určitě to v mnoha případech stojí za to. 

Finanční investice do ICF certifikace:

Položka	ACC	PCC
ICF akreditovaný výcvik	80-150 tis. Kč	150-250 tis. Kč
Členství ICF (1 rok)	Globální ICF členství 270 USD, členství v české pobočce ICF 70 USD
Certifikační poplatek	10-15 tis. Kč	15-20 tis. Kč
Mentoring (10 hodin)	10-20 tis. Kč	10-20 tis. Kč
CELKEM	115-200 tis. Kč	190-305 tis. Kč

Je to významná investice času i peněz do vaší cesty jako ICF kouč, kterou je třeba zvážit.

 

Jak získat ICF certifikaci. Praktický průvodce

Pokud jste se rozhodli stát se ICF koučem, tady je praktický návod krok za krokem.

Krok 1: Absolvujte ICF akreditovaný výcvik

Ne každý koučovací výcvik je ICF akreditovaný. Musíte si vybrat program, který splňuje ICF standardy pro ICF coaching.

Co musí ICF akreditovaný výcvik splňovat:

• Konkrétní osnovy podle ICF Core Competencies
• Minimální počet hodin (60 pro ACC, 125 pro PCC)
• Praktický trénink ICF coaching (ne jen teorie)
• Zkušené lektory s ICF certifikací

Důležité: Pokud absolvujete neakreditovaný výcvik, nemůžete ho použít pro ICF certifikaci. Museli byste celý proces opakovat nebo doplnit chybějící hodiny speciálním programem.

Krok 2: Získejte koučovací praxi

Pro ACC certifikaci potřebujete minimálně 100 hodin praxe, z toho 75 s platícími klienty. Pro PCC je to 500 hodin, z toho 450 placených.

Jak získat praxi v ICF koučování:

• Začněte zdarma – koučujte přátele, kolegy (ale skutečné koučovací sezení)
• Postupně přejděte na placené – začněte s nižší sazbou 500-1000 Kč/hod
• Využijte firemní prostředí – pokud jste manažer, používejte koučovací přístup
• Veďte si seznam odkoučovaných hodin – ICF bude vyžadovat přesnou dokumentaci

Klíčové je vést si přesný seznam hodin s informacemi o klientovi, datu, tématu a délce sezení. ICF to bude vyžadovat jako součást žádosti o certifikaci.

Krok 3: Připravte hodnocení koučovacího sezení

Musíte nahrát audio záznam skutečného koučovacího sezení v délce 20 až 60 minut pro ACC i PCC. Tento záznam pošlete ICF hodnotiteli, který ho hodnotí podle ICF Core Competencies.

Co assessor hodnotí v ICF coaching:

• Umíte aktivně naslouchat?
• Kladete silné otázky?
• Pracujete s klientovou agendou (ne s vlastní)?
• Podporujete klienta v hledání vlastních řešení?
• Dodržujete etický kodex ICF?

Příprava zahrnuje pravidelný trénink ICF koučování, získávání zpětné vazby od mentorů a nahrávání trénovacích sezení, kde identifikujete oblasti ke zlepšení.

Krok 4: Složte písemný test ICF

Online test obsahuje 60 otázek pro ACC (78 pro PCC) o ICF Core Competencies, etickém kodexu a praktických scénářích v ICF coaching. Máte na něj 3 hodiny.

Příprava na test:

• Prostudujte ICF dokumenty (zdarma na icf.org)
• Absolvujte přípravný kurz (nabízí některé školy)
• Procvičte testovací otázky

Krok 5: Podejte žádost a čekejte na schválení

Ke kompletní žádosti o ICF certifikaci potřebujete:

• Doklad o dokončení ICF akreditovaného výcviku
• Shrnutí odkoučovaných hodin (100 pro ACC, 500 pro PCC)
• Schválenou nahrávku od ICF assessora
• Složený písemný test
• Uhrazené členství v ICF
• Certifikační poplatek

Celý proces schvalování ICF certifikace trvá 2 až 6 měsíců podle vytíženosti assessorů.

Krok 6: Obnovujte certifikaci každé 3 roky

ICF certifikace vyžaduje obnovu každé tři roky. Potřebujete 40 CCE kreditů z dalšího vzdělávání v ICF coaching prostřednictvím kurzů, konferencí nebo čtení a 10 hodin mentoringu od zkušenějšího ICF kouče. To vás nutí průběžně se rozvíjet jako ICF kouč a neustrnout na jedné úrovni.

Chcete si cestu k ICF certifikaci maximálně usnadnit? Využijte naše výcviky a kurzy:

• AXIA Profesionální koučování Level 1
• AXIA Profesionální koučování Level 2
• Přípravný kurz na ICF Exam

Je ICF certifikace pro vás to pravé?

Možná si teď kladete otázku, jestli má pro vás ICF certifikace smysl. Tady je praktický návod k rozhodnutí o vstupu do světa ICF.

Kdy se ICF certifikace hodí

ICF certifikace dává smysl v těchto situacích:

• Chcete koučovat profesionálně jako ICF kouč (hlavní nebo vedlejší příjem)
• Cílíte na firemní klienty (firmy často vyžadují ICF coaching kvalifikaci)
• Plánujete koučovat mezinárodně (ICF certifikace platí globálně)
• Potřebujete důvěryhodnost na trhu (ICF kouč má ověřenou kvalitu)
• Oceňujete strukturu rozvoje (ICF coaching vyžaduje průběžné vzdělávání)
• Hodláte v koučování zůstat dlouhodobě (investice do ICF certifikace se vyplatí)

Kdy ICF certifikace není nutná

Nemusíte ji získávat v těchto případech:

• Koučujete pouze interně ve firmě bez externích klientů
• Používáte koučovací přístup, ale nejste primárně kouč (manažer, HR, mentor). Mohl by se však hodit titul MBA v koučování
• Nemáte čas nebo finance na několikaletý proces ICF certifikace
• Máte etablovanou praxi se stovkami klientů a plnou kapacitou
• Cílíte na práci, kde ICF není požadovaná (například osobní life coaching)

Kdy začít s procesem ICF certifikace

• Hned po výcviku – pokud máte čerstvé znalosti a proces certifikace vás motivuje k praxi.
• Po roce praxe – většina ICF koučů začíná tady, kdy už mají zkušenosti a je snazší složit hodnocené sezení.

 

Praktické tipy pro cestu k ICF certifikaci

Pokud jste se rozhodli jít cestou ICF certifikace, těchto pět tipů vám ušetří čas a frustraci na cestě k tomu stát se ICF koučem.

Tip 1: Vyberte ICF akreditovaný výcvik od začátku

Ověřte, že váš výcvik je skutečně ICF akreditovaný. Zeptejte se školy přímo nebo zkontrolujte na webu ICF v databázi akreditovaných programů. Pokud absolvujete neakreditovaný výcvik, nemůžete ho použít pro ICF certifikaci.

Tip 2: Začněte sbírat hodiny praxe co nejdřív

Nečekejte, až budete „dokonalí“. Začněte koučovat během výcviku, i když to není perfektní. Za rok budete mít 100 hodin, za dva roky 200+ hodin a budete mnohem lepší ICF kouč.

Tip 3: Nahrávejte sezení se souhlasem klienta

Budete potřebovat nahrávku pro ICF assessora a poslech vlastních nahrávek je nejlepší způsob učení. Po každém sezení si nahrávku poslechněte a identifikujte, co fungovalo a co byste příště udělali jinak.

Tip 4: Prostudujte ICF Core Competencies

Písemný test i hodnocení nahrávky jsou založeny na osmi základních koučovacích kompetencích ICF. Najdete je zdarma na webu ICF. 

Tip 5: Neuspěchejte proces

Pokud pospícháte, můžete poslat záznam sezení, který ještě není dost dobrý, neuspět u testu nebo vyhořet. Dejte si trochu na čas, trénujte 6 až 12 měsíců před podáním žádosti a nechte mentora zhodnotit vaše nahrávky před odesláním. Lepší je získat ICF certifikaci o půl roku později, ale napoprvé.

 

Co můžete udělat teď?

Pokud víte, že chcete ICF certifikaci:

• Krok 1: Vyberte si ICF akreditovaný výcvik
• Krok 2: Začněte sbírat praxi (i během výcviku)
• Krok 3: Najděte si mentora (ICF kouč, který vás provede procesem)

Pokud ještě nevíte:

Udělejte si test, jestli máte předpoklady být dobrým koučem, nebo se přihlaste na Skupinové online setkání týkající se výcviku koučování.

ICF certifikace není pro každého. Ale pokud je pro vás, může změnit vaši kariéru. 

Ne proto, že vám automaticky přinese klienty. Ale proto, že vám jako ICF kouči dá důvěryhodnost, strukturu rozvoje, mezinárodní uznání a přístup ke komunitě profesionálních koučů.

Obsah

• Proč je schopnost měnit se klíčová kompetence 21. století a může vás popostrčit k nové kariéře
• Co vás drží ve stávající roli? (A proč to může být problém)
• Jak se můžete přizpůsobit? Mindset vs. skillset
• Konkrétní dovednosti, které vám snáze dovolí kariérní změnu
• Jak se na změnu nebo novou kariéru připravit prakticky
• Investice do sebe jako nejlepší pojistka pro budoucí časy
• Co s tím teď můžete udělat? Konkrétní kroky
• Změna není hrozba. Je to kompetence

 

Proč je schopnost měnit se klíčová kompetence 21. století  a může vás popostrčit k nové kariéře

Když jste před 15 lety nastupovali do své první práce, svět vypadal jinak. Kariéra byla lineární: Nastoupíte. Pracujete tvrdě. Postupujete. Za 20 let jste třeba senior manažer nebo ředitel. Pak důchod.

Dnes průměrný profesionál změní kariéru 5 až 7× za život. A to nemluvíme o změně zaměstnavatele – mluvíme o změně oboru, role nebo směru.

Proč? Protože svět se mění rychleji než kdy předtím:

• Technologie přepisují celá odvětví během pár let
• Role, které dnes existují, za 5 let možná nebudou
• Nové profese vznikají rychleji, než je školy stíhají učit
• Globalizace a umělá inteligence mění pravidla hry v každém oboru

A to znamená jednu věc.

Schopnost se měnit, adaptovat a učit se novému už není něco, co je dobré mít. Ale něco, co je rozhodující. 

 

Co vás drží ve stávající roli? (A proč to může být problém)

Možná si říkáte: „Ale já mám stabilní kariéru. Proč bych to měnil/a?„

Stabilita je jen iluze. Jediná skutečná stabilita je schopnost se přizpůsobit.

Co vás drží na místě:

1. Strach z neúspěchu

„Co když to nezvládnu? Co když zjistím, že jsem dobrý jen v tomhle?“

2. Ztráta identity

„Jsem manažer. Kdybych nebyl/a manažer… kdo bych byl/a?“

3. Finanční závazky

„Mám hypotéku. Rodinu. Nemůžu si dovolit riskovat.“

4. Věk

„Je mi 45+. Už je pozdě začínat něco nového.“

Jenže čím déle čekáte, tím těžší je změna. A čím déle zůstáváte ve stejné roli, tím víc se vaše dovednosti zužují.

Snažíte se být stabilní. Ale tím se stáváte zranitelnějšími.

 

Jak se můžete přizpůsobit? Mindset vs. skillset)

Možná jste potkali lidi, kteří se dokážou přizpůsobit čemukoliv. Změní kariéru. Zvládnou krizi. Naučí se nové věci.

A ptáte se: „Jak to dělají?“

Odpověď není v tom, že by měli speciální talent. Odpověď je v kombinaci 2 věcí:

Mindset: Způsob myšlení o změně

Fixed mindset (rigidní myšlení):

• „Jsem dobrý v tomhle. To je moje silná stránka.“
• „Nejsem typ člověka, který…“
• „V mém věku už se to nedá naučit.“

Growth mindset (růstové myšlení):

• „Umím tohle. A můžu se naučit i něco jiného.“
• „Nejsem v tom zatím dobrý/á. Ale můžu se zlepšit.“
• „Věk není překážka učení. Je to jen číslo.“

Klíčový rozdíl: Lidé s growth mindsetem nevnímají změnu jako hrozbu. Vnímají ji jako příležitost.

 

Skillset: Konkrétní dovednosti pro změnu

Ale samotné myšlení nestačí. Potřebujete i praktické dovednosti. A dobrá zpráva je, že adaptabilita se dá naučit.

 

Konkrétní dovednosti, které vám snáze dovolí kariérní změnu

Pokud chcete být připraveni na novou etapu kariéry, potřebujete vypěstovat těchto 5 klíčových dovedností:

Dovednost 1 – Sebereflexe

Co to znamená:

Schopnost vidět sebe objektivně. Znát své silné stránky. Ale i slabé. A hlavně – umět si přiznat, co už vás nenaplňuje.

Proč je to důležité:

Bez sebereflexe se můžete snažit změnit kariéru – ale nevíte kam. Nebo si myslíte, že chcete X, ale ve skutečnosti potřebujete Y.

Jak na to:

Klaďte si pravidelně tyto otázky:

• Co mě dnes v práci naplňuje? A co už ne?
• V čem jsem opravdu dobrý/á? (Ne co dělám – ale co mi jde přirozeně)
• Kdybych mohl/a dělat cokoliv, co by to bylo?
• Co bych chtěl/a, aby o mně lidé řekli za 10 let?

 

Dovednost 2 – Učení se učit

Co to znamená:

Schopnost rychle přijímat nové informace. A aplikovat je v praxi.

Proč je to důležité:

V nové kariéře nebudete expert. Budete začátečník. A to vyžaduje schopnost učit se efektivně.

Jak na to?

1. Učte se aktivně, ne pasivně

• Pasivní: Přečíst knihu o leadershipu
• Aktivní: Přečíst knihu + vyzkoušet 3 techniky hned příští týden

2. Používejte Feynmanovu techniku

• Naučte se něco nového
• Vysvětlete to někomu jako by mu bylo 10 let
• Pokud to nedokážete vysvětlit jednoduše, ještě tomu úplně nerozumíte

3. Praktikujte „just-in-time“ učení

• Nečekejte, až budete „připraveni“
• Učte se, co potřebujete právě teď pro konkrétní výzvu

 

Dovednost 3 – Přijmutí nejistoty

Co to znamená:

Schopnost fungovat v situaci, kde nemáte všechny odpovědi. Kde nevíte, jak to dopadne.

Proč je to důležité:

Kariérní změna = nejistota. Pokud potřebujete mít všechno jisté, nikdy se nepohnete.

Jak to zvládnout?

1. Přeformulujte nejistotu

• Místo: „Nevím, jestli to zvládnu“
• Zkuste: „Zatím nevím. Ale zjistím to.“

2. Trénujte malé „skoky“ do nejistoty

• Zkuste nový způsob vedení týmu
• Promluvte si s někým z oboru, kam chcete jít
• Přihlaste se na kurz, ze kterého máte tak trochu obavy

3. Uvědomte si, že nejistota ≠ nebezpečí

Váš mozek reaguje na nejistotu stejně jako na fyzickou hrozbu. Ale to neznamená, že je tam skutečné nebezpečí.

Otázka:

„Co nejhoršího se může stát?“ vs. „Co nejlepšího se může stát?“

Obě odpovědi jsou stejně pravděpodobné. Ale my se běžně soustředíme jen na tu první.

 

Dovednost 4 – Budování sítě

Co to znamená:

Schopnost vytvářet a udržovat vztahy s lidmi, kteří vás mohou posunout, inspirovat nebo podpořit.

Proč je to důležité:

Kariérní změnu neděláte sami. Potřebujete lidi, kteří:

• Vám otevřou dveře
• Sdílí zkušenosti
• Dají vám zpětnou vazbu
• Podpoří vás, když je těžko

Jak na to:

1. Networking není „prodávání sebe“. Je to budování vztahů. Začněte tím, že se zajímáte o druhé. Ne že hledáte, co z nich můžete získat.
2. Využijte existující síť. Máte LinkedIn profil? Začněte tam. Oslovte 5 lidí z oboru, kam chcete jít. Pozvěte je na kávu (virtuální i reálnou).
3. Hledejte komunity. Lidé, kteří prošli podobnou změnou. Sdílí stejné hodnoty. Rozumí vašim výzvám.

 

Dovednost 5 – Rozhodování se s neúplnými informacemi

Co to znamená:

Schopnost udělat rozhodnutí, i když nemáte všechna fakta. Protože všechna fakta nikdy mít nebudete.

Proč je to důležité:

Možná roky čekáte na „správný moment“. Ale ten nikdy nepřijde. Vždy bude nějaký důvod počkat.

Jak na to?

1. Pravidlo 70 %

Pokud máte 70 % informací, které potřebujete – rozhodněte se. Čekání na zbylých 30 % vás stojí víc, než může přinést.

2. Testujte malé kroky

Místo: „Musím se rozhodnout, jestli změním kariéru“

Zkuste: „Zkusím si tento směr otestovat na 3 měsíce“

3. Rozhodnutí jsou vratná

Většina kariérních rozhodnutí není nevratná. Pokud zjistíte, že vám něco nesedí, můžete to změnit.

Otázka:

„Co je horší? Udělat špatné rozhodnutí – nebo žádné?“

Žádné rozhodnutí = setrvání na místě. A to je často nejhorší volba.

 

Jak se na změnu nebo novou kariéru připravit prakticky

Dovednosti máte. Teď potřebujete akční plán, pěkně krůček po krůčku. 

 

Krok 1 – Definujte, kam chcete jít

Neznamená to mít vše vyřešené. Stačí směr. Položte si otázky:

• Jakou práci bych chtěl dělat za 3 roky?
• S jakými lidmi bych chtěl pracovat?
• Jaké hodnoty chci, aby moje práce měla?

Tip: Napište si 3 možné scénáře. Ne jeden. Tři. Pak vyberte ten, který vás nejvíc přitahuje. .

 

Krok 2 – Zmapujte rozdíl mezi „kde jsem“ a „kam chci“

Co vám chybí:

• Dovednosti?
• Kvalifikace?
• Síť kontaktů?
• Sebevědomí?

Příklad:

Chcete se stát koučem. Máte manažerské zkušenosti (+ vedení lidí). Ale chybí vám:

• Koučovací dovednosti
• ICF certifikace
• Komunita koučů

Řešení: Přihlášení se do kvalitního a akreditovaného výcviku koučování. 

 

Krok 3 – Začněte experimentovat

Nečekejte na „správný moment“. Do klína vám samo nikdy nic nespadne (většinou 😉). Začněte malými experimenty:

Pokud se chcete naučit koučovat:

• Zkuste koučovat kolegu (zdarma, jako experiment)
• Přečtěte si 2 knihy o koučování
• Využijte bezplatnou konzultaci o koučovacím výcviku

Pokud chcete změnit obor:

• Promluvte si s 5 lidmi, kteří v tom oboru pracují
• Udělejte si online kurz (základy)
• Zkuste si to jako vedlejší projekt na 3 měsíce

 

Krok 4 – Investujte do sebe (ne jen do firmy)

Kolik času a peněz investujete do svého rozvoje? A kolik do rozvoje firmy, pro kterou pracujete? Většina manažerů investuje 90 % do firmy. 10 % do sebe. A pak se diví, proč se necítí připravení na změnu.

Investice do sebe:

• Vzdělání (kurzy, certifikace, výcviky)
• Mentoring nebo koučink
• Knihy, podcasty, konference
• Čas na sebereflexi

 

Krok 5 – Najděte si podporu (ať na to nejste sami)

Největší chyba lidí při kariérní změně: Chcete to kompletně zvládnout sami. Ale pravda je, že nikdo velkou změnu obvykle nezvládl sám. Vždy se hodí nějaké forma podpory..

Kde najít podporu?

• Mentor (někdo, kdo prošel podobnou cestou)
• Komunita (lidé, kteří to řeší teď)
• Kouč (někdo, kdo vám pomůže vidět jasněji)

 

Investice do sebe jako nejlepší pojistka pro budoucí časy

Žádná práce není jistá. Žádná firma není věčná. Žádná role není zaručená. Jediná skutečná pojistka? Co umíte. A jak rychle se dokážete přizpůsobit.

Co to znamená konkrétně?

Špatná pojistka – „Mám dobrou práci. Stabilní firmu. Budu v pohodě.“

Dobrá pojistka – „Mám dovednosti, které jsou na trhu žádané. Umím se učit nové věci. Mám síť lidí, kteří mě podporují. Pokud se něco změní, jsem připraven.“

Rozdíl? První je pasivní. Spoléháte na vnější faktory. Druhá je aktivní. Spoléháte na sebe.

 

Investice, které se vyplácejí:

1. Vzdělání s akreditací – Ne jen „kurz na víkend“. Ale kvalitní, uznávané vzdělání (v případě koučování například ICF, MBA), které vám otevře dveře.
2. Síť kontaktů – Lidé, kteří vás znají. Doporučí vás. Podpoří vás.
3. Koučink nebo mentoring – Někdo, kdo vám pomůže vidět slepá místa. A posune vás rychleji.
4. Praktická zkušenost – Ne jen teorie. Ale dělání. Protože dovednost se rozvíjí praxí.

Co s tím teď můžete udělat? Konkrétní kroky

Víte, jaké dovednosti potřebujete. Slyšeli jste příběh někoho, kdo to dokázal. A teď co?

 

Krok 1: Udělejte si audit své dosavadní kariéry

Vezměte si 30 minut. A odpovězte si upřímně:

Otázky:

• Co mě v práci naplňuje? A co už ne?
• V čem jsem opravdu dobrý? (Ne co dělám – ale co mi jde)
• Kdybych mohl dělat cokoliv, co by to bylo?
• Co mi chybí k tomu, abych mohl jít tím směrem?

Tip: Pište. Psaní vám pomůže vidět vše jasněji.

 

Krok 2: Vyberte si JEDNU dovednost, kterou chcete rozvíjet

Nesnažte se změnit všechno najednou. Vyberte si jednu dovednost z těch pěti:

• Sebereflexe
• Učení se učit
• Přijímání nejistoty
• Budování sítě
• Rozhodování s neúplnými informacemi

A začněte ji trénovat tento měsíc.

 

Krok 3: Udělejte jeden malý experiment

Neočekávejte hned velké změny, tím se zbytečně dostáváte pod tlak. Zkuste například: 

• Promluvte si s někým, kdo dělá práci, která vás zajímá
• Přihlaste se na bezplatnou konzultaci výcviku koučování
• Přečtěte si knihu o oboru, kam chcete jít
• Zkuste koučovat kolegu (zdarma, jako experiment)

Vyberte si jeden. A udělejte ho tento týden.

 

Krok 4: Investujte do sebe

Kolik času a peněz investujete do svého rozvoje? Pokud je to méně než 10 % vašeho času a příjmu, zvažte, jestli to stačí.

 

Krok 5: Najděte si podporu

Ve dvou a více se to lépe táhne. Pokud si najdete podporu, rapidně vám to pomůže. Kde ji najít?

• Mentor (někdo, kdo prošel podobnou cestou)
• Komunita (lidé, kteří to řeší teď)
• Kouč (někdo, kdo vám pomůže vidět jasněji)

 

Změna není hrozba. Je to kompetence

Svět se mění. A vy se můžete buď bránit – nebo naučit se měnit s ním. První cesta vede k stresu, úzkosti a pocitu, že ztrácíte kontrolu. Druhá cesta vede k sebevědomí, adaptabilitě a svobodě.

Změna není talent. Je to kompetence. Sestává z konkrétních dovedností, které můžete trénovat:

• Sebereflexe
• Učení se učit
• Přijímání nejistoty
• Budování sítě
• Rozhodování s neúplnými informacemi

Máte je?

Pokud ne, je čas je získat.

Protože za 5 let budete o 5 let starší. Budete stále dělat to, co vás baví? Nebo pořád to, co vás vyčerpává?

Rozhodnutí je na vás. A nejlepší čas začít je teď.

A pokud uvažujte o tom, jak se naučit koučovat nebo jak se stát koučem, věřte, že jste na správném místě…

Pokud chcete umět koučovat ve své současné profesi:

 

Nebo chcete změnit svou kariéru:

Obsah

• Anatomie strachu ze změny
• Racionální bariéry. Věci, které si říkáme, abychom se nemuseli měnit
• Emocionální bariéry. To, co nás drží víc než peníze nebo čas
• Paradox komfortní zóny. Bolí zůstat i odejít
• Jak pracovat se strachem? Ne ho ignorovat, ale procházet jím
• Malé kroky vs. velký skok. Jak začít, aniž byste skočili do neznáma
• Příběh transformace. „Začala jsem měnit doslova z minuty na minutu…“
• Co s tím teď můžete udělat vy? Konkrétní kroky
• Strach nezmizí. Ale vy se můžete pohnout i se strachem…

 

Anatomie strachu ze změny

Představte si tuhle situaci:

Je pondělní ráno. Budík zvoní. A vy máte ten pocit znovu.

„Nemělo by to být jinak?“

Otevřete oči. Automaticky si sáhnete pro telefon. Skrolujete. Odkládáte moment, kdy musíte vstát a jít do té práce, která vás už dlouho nenaplňuje.

Víte, že byste měli něco změnit. Možná jste o tom četli články. Možná jste si dokonce napsali seznam „co bych chtěl/a dělat místo toho“. Možná jste si řekli: „Příští rok určitě.“

Ale nic se neděje. Proč?

Protože strach ze změny není jen „trochu se bojím“. Je to komplexní emocionální a psychologická reakce, která má hluboké evoluční kořeny.

 

Co se děje v hlavě, když uvažujete o změně?

Když přemýšlíte o kariérní změně – o tom, že byste opustili současnou práci a pustili se do něčeho úplně jiného – váš mozek to vnímá jako hrozbu. Ne jako příležitost. Jako hrozbu.

Proč?

Protože mozek je primárně nastavený na přežití. A přežití znamená: zůstaň tam, kde je to bezpečné. I když to není ideální.

Amygdala (část mozku odpovědná za strach) se aktivuje a spustí stresovou reakci. A prefrontální kortex (část odpovědná za racionální rozhodování) začne vyrábět argumenty:

• „Nemám na to peníze.“
• „Jsem na to moc starý/stará.“
• „Co když to nezvládnu?“
• „Co řeknou ostatní?“

To je normální lidská reakce na nejistotu. Ale problém je v tom, že tato reakce nás často drží v situaci, která nás vyčerpává.

 

Paradox komfortní zóny

Říkáme tomu „komfortní zóna“. Ale ve skutečnosti to není komfortní. Je to spíš známá zóna. Předvídatelná zóna. Bezpečná zóna. Ale zdaleka ne pohodlná.

Vnímáte ten rozdíl? Komfortní zóna vás netěší. Ale znáte ji. Víte, co očekávat. Víte, jak to chodí. A i když vás to vyčerpává, je to předvídatelné. A mozek miluje předvídatelnost. I když to bolí.

Zůstat bolí. Ale odejít taky bolí.

Jenže jeden typ bolesti je známý. Druhý je neznámý. A mozek se vždycky přikloní ke známému. I když to není lepší volba.

 

 

Racionální bariéry. Věci, které si říkáme, abychom se nemuseli měnit

Když začnete uvažovat o velké změně – třeba o tom, že byste se chtěli stát koučem, změnit kariéru nebo začít úplně jiný život – vaše mysl okamžitě začne hledat důvody, proč to nejde.

A tyto důvody jsou často velmi racionální.

Pojďme si je projít jeden po druhém. A podívat se, co je za nimi doopravdy. Vezmeme to na příkladu zvažování studia koučování, protože to nám je v AXIA dobře známé. 

 

Bariéra 1: „Nemám na to peníze“

Co si říkáte:

„Studium koučování stojí peníze. Přechodné období, než si najdu klienty, taky stojí peníze. Nemůžu si to dovolit.“

Co je za tím:

Strach z finanční nejistoty. A je to validní strach. Peníze jsou důležité. Potřebujeme je k životu.

Ale často tento strach přeceňujeme.

Realita:

• Mnoho lidí studuje koučování při současné práci (nepouští se do toho „na plný úvazek“ hned)
• Existují příspěvky od Úřadu práce (až 50 000 Kč na rekvalifikaci)
• Studium lze rozložit na splátky
• První klienty lze získat během výcviku (ne až po něm)

Otázka, kterou si položte:

„Kolik mě stojí zůstat tam, kde jsem?“

Protože zůstat taky není zadarmo. Stojí vás energii. Zdraví. Spokojenost. A roky života.

 

Bariéra 2: „Nemám na to čas“

Co si říkáte:

„Práce. Rodina. Povinnosti. Už teď mám plno. Kde na to vezmu čas?“

Co je za tím:

Strach z přetížení. A opět – validní obava.

Realita:

• Studium koučování není 40 hodin týdně navíc
• Je to pár víkendů a online setkání, které si naplánujete měsíce dopředu
• Většina studentů to zvládá při práci na plný úvazek i rodině

 
 

Otázka, kterou si položte:

„Trávím čas tím, co mě naplňuje? Nebo jen tím, co musím?“

Protože pokud trávíte 40 hodin týdně prací, která vás vyčerpává, možná stojí za to investovat 5 hodin týdně do něčeho, co by vás mohlo posunout jinam.

 

Bariéra 3: „Jsem na to moc starý/stará“

Co si říkáte:

„Je mi 45. Nebo 50. Nebo 55. Už je pozdě měnit kariéru.“

Co je za tím:

Strach, že jste zmeškal svou šanci. Že jste měli začít dřív. A teď je už pozdě.

Realita:

Průměrný věk studentů AXIA je 40-50 let. A to není náhoda.

Proč jsou lidé 40+ skvělí koučové:

• Máte životní zkušenost (což mladí lidé nemají)
• Umíte naslouchat a pracovat s lidmi
• Rozumíte složitým situacím
• Máte zralost a hloubku
• Nevadí vám, když je to občas nepohodlné

Koučování nestojí na věku, ale na zralosti. A to máte.

Otázka, kterou si položte:

„Co bych chtěl/a dělat za 5 let? A jak starý budu, když to začnu?“

Protože za 5 let budete mít 50. Nebo 55. Nebo 60.  S tím rozdílem, že můžete dělat to, co vás baví. Nebo pořád to, co vás vyčerpává.

Bariéra 4: „Nevím, jestli na to mám“

Co si říkáte:

„Nemám vzdělání v psychologii. Nikdy jsem nekoučoval. Co když to nezvládnu?“

Co je za tím:

Impostor syndrom. Pocit, že nejste dost dobří. Že ostatní jsou lepší. Že nemáte právo se do toho pustit.

Realita:

• Většina studentů AXIA jsou naprostí začátečníci (nemají žádné předchozí vzdělání v koučování)
• Koučování není terapie (nepotřebujete psychologické vzdělání)
• Učíte se krok po kroku v bezpečném prostředí
• Po absolvování výcviku umíte koučovat (je to ověřeno stovkami absolventů)

Otázka, kterou si položte:

„Co kdyby to šlo naučit? Co kdyby to nebylo o talentu, ale o tréninku?“

Protože to tak je. Koučování se dá naučit. Stejně jako se dá naučit řídit auto nebo hrát na kytaru.

 

Emocionální bariéry. To, co nás drží víc než peníze nebo čas

Racionální bariéry jsou silné. Ale emocionální bariéry jsou ještě silnější. Protože i když vyřešíte peníze, čas a kompetence – pořád tam zůstává ten hlubší strach.

A ten hlubší strach zní:

• „Co když to pokazím?“
• „Co když ztratím, kdo jsem?“
• „Co řeknou ostatní?“

Pojďme si je projít.

 

Emocionální bariéra 1: Strach z neúspěchu

Co se děje:

Představujete si, jak se pustíte do koučování. Začnete studovat. Dokončíte výcvik. A pak… nic. Žádní klienti. Žádný úspěch. Promarněné peníze. Promarněný čas. A ještě horší: veřejné selhání. Všichni budou vědět, že jste to zkusili. A nepovedlo se to.

Proč to cítíme:

Protože neúspěch bolí. A my jsme evolučně nastavení vyhýbat se bolesti.

Neúspěch však není totéž jako selhání. Když něco zkusíte a nevyjde to, naučíte se. Když to nezkusíte vůbec, nezměníte nic.

Realita:

Mnozí lidé získali první klienty už během výcviku. Ne až po něm. A ti, kteří měli zpočátku potíže? Dostali podporu, mentoring a komunitu, která jim pomohla.

Otázka:

„Co je větší riziko? Zkusit to a možná uspět – nebo to nezkusit a vědět, že jste se ani nepokusili?“

 

Emocionální bariéra 2: Ztráta identity

Co se děje:

Jste manažer. Nebo HR profesionál. Nebo konzultant. To není jen vaše práce. To je kdo jste. A když uvažujete o tom, že byste se stali koučem, cítíte, jako byste opouštěli sami sebe.

„Kdybych nebyl manažer… kdo bych byl?“

Proč to cítíme:

Protože naše identity jsou často svázané s naší prací. A změna práce se cítí jako ztráta sebe sama.

Realita:

Koučování není ztráta identity. Je to rozšíření identity. Nemusíte přestat být manažer. Můžete být manažer, který umí koučovat. Nebo kouč s manažerskými zkušenostmi.

Vaše minulost není překážka. Je to váš největší kapitál.

 

Emocionální bariéra 3: Co řeknou ostatní

Co se děje:

Řeknete rodině: „Přemýšlím, že bych začal studovat koučování.“

A uslyšíte:

• „Koučování? Vždyť máš skvělou práci!“
• „To je nestabilní. Co když ti to nevyjde?“
• „Nemáš na to věk.“
• „To si budou lidi platit za to, že se s nimi bavíš?“

A najednou váš sen vypadá jako blbý nápad.

Proč to cítíme:

Protože potřebujeme patřit. Kdysi dávno znamenalo být vyloučený z kmene smrt. Dnes to smrt neznamená. Ale mozek to pořád tak cítí.

Realita:

Lidé okolo vás mají své vlastní strachy a projekce. Když řeknou „nemáš na to věk“, často tím myslí „já bych se do toho v tomhle věku nepustil“.

Nejdůležitější otázka:

„Žijete svůj život? Nebo život, který od vás očekávají ostatní?“

Protože za 10 let nebudete litovat, že jste zkusili něco nového. Budete litovat, že jste to nezkusili.

 

Paradox komfortní zóny. Bolí zůstat i odejít

Tady je ta nejtěžší pravda o změně:

Ať uděláte cokoliv, bude to bolet. Pokud zůstanete tam, kde jste – bolí to. Každé pondělní ráno. Každý den, kdy se budíte s pocitem, že máte na víc. Každý večer, kdy si říkáte „příště to změním“.

Pokud odejdete – taky to bolí. Nejistota. Strach. Učení se nových věcí. Takže jaký je rozdíl?

Jeden typ bolesti vede k růstu. Druhý k stagnaci.

Jeden typ bolesti znamená: „Překonávám něco těžkého a posouvám se.“ Druhý znamená: „Překonávám den za dnem tutéž frustraci.“

 

Jak pracovat se strachem? Ne ho ignorovat, ale procházet jím

Většina rad o překonání strachu říká: „Neboj se!“ „Jdi do toho!“ „Jen to udělej!“

Ale to není užitečné. Protože strach nikam nezmizí. Můžete ho ignorovat. Můžete se snažit být statečný. Ale on tam pořád je.

Lepší přístup:

Nepokoušejte se zbavit strachu. Naučte se se strachem pracovat.

 

Krok 1: Pojmenujte strach

Místo „bojím se“ zkuste říct:

• „Bojím se, že nebudu mít dost peněz.“
• „Bojím se, že to nezvládnu.“
• „Bojím se, že mě budou lidé soudit.“

Proč to pomáhá:

Když pojmenujete strach konkrétně, přestane být všemocný. Stane se z něj konkrétní problém, se kterým můžete pracovat.

 

Krok 2: Rozlište mezi reálným a imaginárním strachem

Reálný strach:

„Co když nebudu mít peníze na nájem?“

Imaginární strach:

„Co když budu jediný ve skupině, kdo to nezvládne?“

Reálný strach má konkrétní řešení (příspěvek od ÚP, splátky, studium při zaměstnání).

Imaginární strach je projekce budoucnosti, která se pravděpodobně nestane.

 

Krok 3: Zeptejte se „Co nejhoršího se může stát?“

Opravdu. Projděte si to.

„Co nejhoršího se může stát, když se pustím do studia koučování?“

• Nebudu mít čas → Mohu to přerušit
• Nebude mě to bavit → Zjistím to brzy a nepokračuji
• Nebudu mít klienty → Koučování můžu používat v současné roli

A pak se zeptejte:

„Co nejhoršího se stane, když to nezkusím?“

• Za 5 let budu pořád na stejném místě
• Budu litovat, že jsem to nezkusil
• Nikdy se nedozvím, co by mohlo být

Která možnost je horší…?

 

Krok 4: Najděte si důkaz, že to jde

Strach často říká: „To nejde.“ Ale co když najdete lidi, kterým to šlo?

• Lidé, kteří začali koučovat ve vašem věku
• Lidé, kteří to zvládli při práci a rodině
• Lidé, kteří měli stejné pochybnosti jako vy

A přesto to dokázali. Proč by to nešlo vám?

 

Krok 5: Nenechte strach rozhodovat

Strach je dobrý poradce. Varuje vás před riziky. Pomáhá vám být opatrní. Ale strach je špatný vůdce. Když necháte strach rozhodovat, zvolí vždycky nejbezpečnější možnost. A ta není vždycky nejlepší.

Otázka:

„Kdybych se nebál, co bych udělal?“

A pak to udělejte. Se strachem. Ne beze strachu.

 

Malé kroky vs. velký skok. Jak začít, aniž byste skočili do neznáma

Většina lidí si myslí, že změna znamená velký skok. Dát výpověď. Začít nový život. Spálit mosty. Ale to není pravda. Změna může začít malým krokem. A často to je lepší cesta.

 

Jak vypadá malý krok?

Místo:

„Dám výpověď a stanu se koučem na plný úvazek.“

Zkuste:

„Půjdu na bezplatnou konzultaci a zjistím, jak to funguje.“

Místo:

„Zaplatím celý výcvik najednou.“

Zkuste:

„Začnu se základním kurzem a uvidím, jestli mě to baví.“

Místo:

„Musím mít hned klienty a vydělávat.“

Zkuste:

„Budu koučovat přátele zdarma a získám praxi.“

 

Proč malé kroky fungují lépe

1. Snižují riziko – Nepouštíte se do toho „all in“. Zkoušíte to postupně.
2. Dávají vám čas na přizpůsobení – Mozek má čas si zvyknout na změnu. Není to šok.
3. Umožňují vám učit se průběžně – Každý krok vám dá zpětnou vazbu. Zjistíte, co funguje a co ne.
4. Posilují sebedůvěru – Každý malý úspěch posiluje pocit „zvládnu to“.

 

 

 

Co s tím teď můžete udělat vy? Konkrétní kroky

Přečetli jste si článek o strachu ze změny. Poznali jste racionální i emocionální bariéry. Slyšeli jste příběh někoho, kdo to dokázal. A teď co? Tady jsou konkrétní kroky, které můžete udělat hned teď:

 

Krok 1: Pojmenujte svůj strach

Vezměte si papír a pero. A napište:

„Bojím se…“

Udělejte seznam. Všeho, co vás drží zpátky.

Proč to pomáhá:

Když to napíšete, přestane to být všemocné. Stane se z toho problém, se kterým můžete pracovat.

 

Krok 2: Rozdělte strachy na reálné a imaginární

Projděte si seznam. A u každého strachu se zeptejte:

„Je to reálný problém? Nebo projekce budoucnosti?“

Reálné problémy mají řešení.  Imaginární strachy potřebují perspektivu.

 

Krok 3: Najděte jeden malý krok

Ne velký skok. Jeden malý krok.

Příklady:

• Přihlásit se na bezplatnou konzultaci
• Udělat si test kouče (4 minuty, zdarma)
• Přečíst si, jak studium vypadá
• Promluvit si s někým, kdo to absolvoval

Vyberte si jeden. A udělejte ho dnes.

 

Krok 4: Spojte se s komunitou

Změna je těžší, když jste sami. V AXIA není jen škola. Je to komunita přes 300 koučů, kteří se vzájemně podporují.

Proč to pomáhá:

Protože vidíte lidi, kteří měli stejné pochybnosti jako vy. A přesto to dokázali.

 

Krok 5: Dejte si čas

Nemusíte se rozhodnout hned. Nemusíte mít všechno vyřešené. Jen to chce přejít do akce, aby se začalo něco dít.. 

 

Strach nezmizí. Ale vy se můžete pohnout i se strachem…

Tohle je ta pravda, kterou vám většina motivačních knih neřekne: Strach nikdy úplně nezmizí. I když se rozhodnete. I když uděláte ten první krok. Strach tam pořád bude.

Nemusíte ale čekat, až strach zmizí. Můžete se pohnout i se strachem.

Není to o tom být statečný. Je to o tom být ochotný.

• Ochotný zkusit to, i když si nejste jistí.
• Ochotný udělat krok, i když nevíte, co bude následovat.
• Ochotný žít život, který chcete – ne život, který od vás očekávají ostatní.

A to se dá naučit. Nemusíte to zvládnout sami. Nemusíte mít všechno vyřešené. Nemusíte být perfektní. Stačí začít. A možná – jen možná – za rok budete vděční, že jste to zkusili… 

Strach ze změny je normální. Ale zůstat v místě, které vás už netěší – to není nutné.

Možná je na čase udělat ten první krok. 🚀

Obsah

• Chcete tým, který je na vás závislý? Nebo který funguje samostatně…?
• Proč tradiční vedení lidí přestává fungovat…
• Co si představit pod koučováním ve vedení lidí?
  
• Rozdíl mezi řízením a vedením (konkrétní příklady)
• Jak koučovací otázky mění dynamiku týmu
• První kroky ke koučovacímu stylu vedení
• Koučování vám dá nové kompetence, se kterým podpoříte svůj růst

 

Chcete tým, který je na vás závislý? Nebo který funguje samostatně…?

Představte si tuhle situaci:

Váš kolega přijde s problémem. Projekt nejde podle plánu. Klient není spokojený. Deadline se blíží.

A vy – jako manažer – máte 2 možnosti:

• Možnost A: Řeknete mu přesně, co má udělat. Krok za krokem. Rychle. Efektivně. Problém vyřešen.
• Možnost B: Zeptáte se: „Co si myslíš, že by mohlo fungovat?“

Většina manažerů zvolí možnost A. Je to rychlejší. Je to jistější. Máte to pod kontrolou.

Možnost A vytváří závislé týmy. Možnost B vytváří samostatné lídry.

A právě v tom je síla koučovacího přístupu v managementu.

Proč tradiční vedení přestává fungovat, co je koučovací přístup v praxi, a jak ho začít používat – i když nemáte žádný koučovací výcvik (zatím 😉).

 

Proč tradiční vedení lidí přestává fungovat…

Pamatujete si na manažery z 90. let?

Šéf řekl, co se má udělat. Tým to udělal. Nikdo se neptal proč. Nikdo nenamítal. Fungovalo to.

Jenže svět se změnil.

Co je jinak?

 

1. Lidé chtějí smysluplnou práci, ne jen si odmakat „osmičku“

Dřív stačilo říct: „Udělej to, protože to říkám.“

Dnes lidé chtějí vědět: „Proč to děláme? Jaký to má smysl? Kam to vede?“

Pokud odpověď není uspokojivá, odejdou jinam.

 

2. Nejlepší lidé nepotřebují mikromanagement

Máte v týmu šikovné lidi. Chytré. Zkušené.

A pak jim říkáte, co přesně mají udělat. Kontrolujete každý krok. Opravujete každý detail.

Co se stane? Přestanou přemýšlet. Budou čekat, až jim řeknete, co dělat. A přestanou být šikovní.

 

3. Komplexní problémy nemají jednoduchá řešení

Dřív bylo možné říct: „Udělej to takhle, protože to tak fungovalo minulý rok.“

Dnes? Situace se mění každý měsíc. Co fungovalo loni, nefunguje letos. A vy – i když jste manažer – nemáte vždycky nejlepší odpověď.

Ale váš tým možná ano. Pokud se jich zeptáte.

 

4. Direktivní vedení zabíjí kreativitu

Když říkáte lidem přesně, co mají dělat, přestanou přemýšlet jinak. Přestanou přicházet s nápady. Přestanou hledat lepší řešení.

Protože proč by to dělali? Stejně se použije to, co řekl šéf.

 

5. Lidé potřebují růst, ne jen instrukce

Nejlepší lidé v týmu nechtějí jen plnit úkoly. Chtějí růst. Učit se. Dostávat se na další level.

A to se nestane tím, že jim budete říkat, co mají dělat. Stane se to tím, že je naučíte přemýšlet.

 

Co to znamená pro vás jako manažera?

Tradiční „já říkám-ty děláš“ management má stále své místo. Občas. Když hoří, potřebujete rychlá řešení. Když je krize, někdo musí rozhodnout.

Ale pokud používáte tento styl pořád – u všeho, s každým, každý den – vytváříte tým, který:

• Čeká na vaše instrukce
• Nepřemýšlí samostatně
• Neřeší problémy sám
• Nevidí širší souvislosti
• Neidentifikuje se s výsledky

A vy? Všechno musí projít přes vás. Všechno závisí na vás. A když nejste dostupní, práce stojí. A vy se z toho někdy také můžete zbláznit… 

 

Co si představit pod koučováním ve vedení lidí?

Takže pokud tradiční vedení má své limity, co je alternativa?

Koučovací přístup.

Ale pozor – koučovací přístup v managementu není totéž jako „být profesionální kouč“. Nejste terapeut. Nejste facilitátor workshopu. Jste pořád manažer s odpovědností za výsledky.

Rozdíl je v TOM, JAK těch výsledků dosahujete.

 

Co je koučovací přístup?

Místo toho, abyste říkali lidem, co mají dělat, kladete jim otázky, které je vedou k vlastním řešením.

Zní to jednoduše? Je to složitější, než si myslíte.

Protože opravdové koučování není jen o kladení náhodných otázek. Je to strukturovaný způsob, jak:

• Pomoci lidem přemýšlet samostatně
• Vést je k řešením, která by je samotné nenapadla
• Budovat jejich sebevědomí a kompetence
• Vytvářet odpovědnost za výsledky

 

Koučovací přístup vs. mikromanagement

Představte si tuto situaci:

Váš kolega má deadline za týden. Projekt není tam, kde by měl být. Přijde za vámi.

• Mikromanagement: „Dobře, tady je problém. Udělej tohle, pak tohle, pak tamto. Zítra se stavíš a ukážeš mi, jak daleko jsi. Jo a ještě tohle nezapomeň.“
• Koučovací přístup: „Co si myslíš, kde je hlavní problém?“ „Co už jsi zkoušel?“ „Jaké máš možnosti?“ „Co by fungovalo nejlíp?“ „Co potřebuješ, abys to zvládl?“

Vidíte ten rozdíl?

V prvním případě:

• Vy jste rozhodli
• Kolega poslouchal
• Odpovědnost je na vás (pokud to nevyjde, je to vaše chyba)

Ve druhém případě:

• Kolega rozhodl
• Vy jste facilitovali
• Odpovědnost je na něm (pokud to nevyjde, poučil se)

A co je důležitější: kolega se naučil přemýšlet. Příště bude samostatnější.

 

Koučovací otázky jako základní nástroj lídra

Základem koučovacího přístupu jsou koučovací otázky.

Ne jakékoliv otázky. Ale otázky, které:

• Otevírají prostor pro přemýšlení
• Vedou k objevování nových perspektiv
• Posilují odpovědnost
• Podporují samostatnost

Důležité: Koučovací otázky nejsou manipulace. Nejsou to otázky, kterými člověka vedete k tomu, aby „uhádl“ vaše řešení. To je falešné koučování.

Opravdové koučování znamená, že skutečně chcete slyšet odpověď. A často zjistíte, že je lepší než ta vaše.

 

Rozdíl mezi řízením a vedením (konkrétní příklady)

Teorie je hezká. Ale jak to vypadá v praxi?

Tady je 5 konkrétních situací, ve kterých manažeři každý den používají buď „řízení“, nebo „vedení” lidí:

 

Situace 1: Delegování úkolu

ŘÍDIT: „Potřebuju, abys udělal prezentaci pro klienta. Udělej to podle minulé šablony. 15 slajdů. Zaměř se na ROI. Deadline pátek. Dotazy?“

Co se stane: Kolega udělá prezentaci. Přesně podle šablony. Bez přemýšlení. Bez kreativity. Protože „to máš udělat podle šablony“.

VÉST (koučovací přístup): „Potřebuju, abys připravil prezentaci pro klienta. Co si myslíš, co je pro něj nejdůležitější?“ „Jak bys to strukturoval?“ „Co by podle tebe mělo zaznít?“ „Co potřebuješ, abys to zvládl dobře?“

Co se stane: Kolega začne přemýšlet. Co klient opravdu potřebuje? Co by fungovalo? A možná přijde s lepším nápadem, než je ta stará šablona.

 

Situace 2: Zpětná vazba po chybě

ŘÍDIT: „Tohle jsi udělal špatně. Příště to udělej takhle. A dávej větší pozor. Jasné?“

Co se stane: Kolega se cítí hloupě. Příště bude ještě více čekat na vaše instrukce. Protože „když to udělám sám, stejně to pokazím“.

VÉST (koučovací přístup): „Co si myslíš, že se stalo?“ „Jak bys to udělal jinak?“ „Co ses z toho naučil?“ „Co uděláš příště?“

Co se stane: Kolega si uvědomí chybu sám. Najde vlastní řešení. A hlavně – naučí se. Příště udělá chybu jinou. A bude o level výš.

 

Situace 3: Motivace týmu

ŘÍDIT: „Musíme zvýšit výkon. Očekávám, že příští kvartál uděláme o 20 % víc. Všichni musíte víc makat. Rozumíme si?“

Co se stane: Tým odkývne. A pak dělá přesně to, co dělal předtím. Protože „musíme“ není motivace.

VÉST (koučovací přístup): „Kam se chceme jako tým posunout?“ „Co by pro nás bylo skvělé dosáhnout?“ „Co nás teď brzdí?“ „Co bychom mohli udělat jinak?“ „Kdo se do čeho zapojí?“

Co se stane: Tým si cíle vytvoří sám. Najde vlastní řešení. A když to vyjde, je to jejich úspěch, ne jen váš příkaz.

 

Situace 4: Řešení konfliktu

ŘÍDIT: „Přestaňte se hádat. Ty uděláš tohle, ty tamto. A komunikujte víc. Další schůzka za týden.“

Co se stane: Konflikt se potlačí. Ne vyřeší. Za měsíc vybouchne znovu.

VÉST (koučovací přístup): „Co se podle vás děje?“ „Co potřebujete, aby to fungovalo?“ „Jak byste to vyřešili?“ „Na čem se dokážete dohodnout?“

Co se stane: Lidé si konflikt vyřeší sami. Najdou společnou cestu. A hlavně – naučí se komunikovat. Příště to zvládnou bez vás.

 

Situace 5: Rozvoj člena týmu

ŘÍDIT: „Tady máš seznam školení, která musíš absolvovat. Je to povinné. Přihlas se“

Co se stane: Kolega absolvuje školení. Odsedí to. A nic se nezmění.

VÉST (koučovací přístup): „Kam se chceš profesně posunout?“ „Co by ti v tom pomohlo?“ „Jaké dovednosti bys chtěl mít?“ „Co bys chtěl zkusit?“

Co se stane: Kolega si uvědomí, co opravdu chce. Najde vlastní cestu. A když se pak rozvíjí, dělá to pro sebe, ne kvůli vám.

Cítíte ten rozdíl?

• Řídit = vy rozhodujete, vy nesete odpovědnost, oni čekají na instrukce.
• Vést = oni rozhodují, oni nesou odpovědnost, vy facilitujete růst.

 

Jak koučovací otázky mění dynamiku týmu

Možná si říkáte: „Dobře, ale opravdu jen pár otázek změní dynamiku celého týmu?“

Odpověď je: Ano. Ale ne okamžitě.

Koučovací otázky mění dynamiku týmu postupně. Tady je, jak to funguje:

 

1. Lidé začnou přemýšlet samostatně

Když se začnete ptát místo přikazovat, lidé si uvědomí: „Šéf ode mě čeká, že budu přemýšlet. Ne jen poslouchat.“ A začnou víc samostatně přemýšlet. Ne hned. Ne všichni najednou. Ale postupně.

 

2. Roste odpovědnost za výsledky

Když někdo sám navrhne řešení (i když ho k němu vedete otázkami), cítí se za něj odpovědný. Protože je to jeho nápad. Ne váš příkaz. A lidé, kteří se cítí odpovědní, pracují jinak. S větší péčí. S větším nasazením.

 

3. Týmy se stávají kreativnější

Když lidé vědí, že jejich nápady jsou vítané (protože se jich ptáte), začnou je sdílet. A najednou máte tým plný nápadů. Ne jen jeden nápad (váš).

 

4. Komunikace se zlepšuje

Koučovací přístup není jen o otázkách šéfa na podřízeného. Je to způsob komunikace. A když ho začnete používat vy, lidé ho začnou používat mezi sebou.

„Co si o tom myslíš?“ „Jak bys to udělal?“ „Co potřebuješ?“

A najednou místo konfliktů vidíte efektivnější spolupráci.

 

5. Lidé rostou rychleji

Když lidem řeknete, co mají dělat, naučí se jedno řešení. Na jeden problém. Když se jich zeptáte, jak by to udělali, naučí se přemýšlet. A to je dovednost, kterou použijí na stovky problémů.

 

 

První kroky ke koučovacímu stylu vedení

„Dobře,“ říkáte si. „Rozumím. Ale jak na to? Nemůžu přece zítra přijít a začít se ptát na všechno. Budou si myslet, že jsem zbláznil/a.“

Máte pravdu. Změna stylu vedení je proces. Ne akce.

Tady je, jak začít:

 

Krok 1: Začněte u jedné osoby

Nevyhlašujte revoluci. Neměňte přístup ke všem najednou. Vyberte si jednoho člověka v týmu. Nejlépe někoho, kdo je samostatný. Kdo má potenciál.

A začněte s ním používat koučovací otázky.

„Co si myslíš?“ „Jak bys to udělal?“ „Jaké máš možnosti?“

Uvidíte, jak to funguje. Naučíte se. A pak to rozšíříte na ostatní.

Krok 2: Vyberte si jednu situaci

Nepoužívejte koučovací přístup na všechno. Ne každá situace to potřebuje. Když hoří, potřebujete rychlá řešení. Když je krize, někdo musí rozhodnout. To je v pořádku.

Ale vyberte si jednu opakující se situaci, kde by koučovací přístup pomohl:

• Týdenní 1:1 schůzky
• Delegování úkolů
• Zpětná vazba

A tam ho začněte používat důsledně.

 

Krok 3: Naučte se 5 základních koučovacích otázek

Nepotřebujete stovky otázek. Stačí pár dobrých. Tady jsou ty nejdůležitější:

1. „Co si o tom myslíš?“ → Otevírá prostor pro jejich perspektivu
2. „Jaké máš možnosti?“ → Vede k hledání řešení
3. „Co by fungovalo nejlépe?“ → Pomáhá vybrat mezi možnostmi
4. „Co potřebuješ, abys to zvládl/a?“ → Identifikuje překážky a podporu
5. „Co uděláš jako první?“ → Vede k akci a odpovědnosti

Naučte se tyto otázky. A používejte je. Znovu a znovu.

 

Krok 4: Mlčte víc, než mluvíte

Toto je nejtěžší část koučovacího přístupu. Když se zeptáte, mlčte. I když je ticho nepohodlné. I když víte odpověď. I když trvá 30 sekund, než člověk odpoví.

Protože v tom tichu se děje něco důležitého: člověk přemýšlí. A když to ticho přerušíte vy („No, co kdyby ses podíval na…“), člověk přestane přemýšlet. A začne čekat na vaše řešení.

 

Krok 5: Netlačte na řešení

Když se použije koučovací přístup špatně, vypadá to takhle:

„Co si o tom myslíš?“ „Hmm, možná bych…“ „A co kdybys zkusil tohle?“ „Ehm, jo, možná…“ „Tak vidíš, to je skvělé! Tak to uděláš!“

To není koučování. To je manipulace.

Opravdový koučovací přístup znamená: zeptáte se, vyslechněte odpověď, a respektujete ji. I když je jiná, než byste si představovali.

A pokud vidíte rizika? Zeptejte se: „Co by mohlo být problém?“ Ne: „Tohle je špatně.“

 

Krok 6: Investujte do sebe

Koučovací přístup se můžete naučit sami. Z článků. Z knih. Ze zkušeností. Ale pokud to myslíte vážně? Můžete investovat do profesionálního výcviku.

Proč?

Protože opravdové koučování není jen o otázkách. Je to o:

• Aktivním naslouchání (slyšet, co není řečeno)
• Práci s energií (vytvářet prostor pro růst)
• Strukturovaném procesu (ne jen náhodné otázky)… 

A to se naučíte nejlíp s profesionály. S komunitou. S praxí.

Výcvik koučování vám dá:

• Strukturovaný proces, jak vést lidi
• Praktické dovednosti, které použijete hned
• Sebejistotu, že to děláte správně
• Uznávanou kvalifikaci (ICF, MBA)

A nejen v managementu. Ale i doma. S dětmi. S partnerem. Se sebou samým.

Protože koučovací přístup není jen způsob vedení týmu. Je to způsob myšlení.

 

 

Koučování vám dá nové kompetence, se kterým podpoříte svůj růst

Tradiční management má své místo. Někdy potřebujete rychlá rozhodnutí. Jasné instrukce. Pevnou ruku.

Ale pokud chcete:

• Tým, který přemýšlí samostatně
• Lidi, kteří berou odpovědnost za výsledky
• Kreativitu místo rutiny
• Růst místo stagnace
• Spokojené lidi, kteří u vás chtějí zůstat

Pak potřebujete koučovací přístup.

Ne místo tradičního vedení. Ale jako doplněk.

Začněte malými kroky:

1. Jedna osoba
2. Jedna situace
3. Pět základních otázek
4. Víc mlčení, míň mluvení
5. Respekt k odpovědím

A uvidíte, jak se váš tým mění. Postupně. Ale viditelně.

 

A pokud se chcete naučit opravdu dobře koučovat?

Možná je čas udělat další krok. Naučit se to opravdu dobře. Získat nástroje, které fungují. A stát se lídrem, kterého lidé chtějí následovat.

Chcete zjistit, jestli je koučování přímo pro vás? 

Přihlaste se ZDARMA na  Konzultaci s AXIA průvodcem: Profesní rozvoj na jistotu>>

Obsah

• Kdy jste se naposled opravdu zastavili?
• Proč je zastavení v dnešním světě tak radikální čin
• Rozdíl mezi „být vytížený“ a „být naplněný“
• Co se děje, když se skutečně zastavíte…
• 5 praktických způsobů sebereflexe
• Otázky, které byste si měli položit…
• Prostor jako předpoklad změny
• Od zastavení k akci. Koučování jako nový směr? Proč ne
• 5 věcí, které vám dá koučování

 

Kdy jste se naposled opravdu zastavili?

Sedíte na schůzce. Kalendář máte nabitý. E-maily pípají. Telefon vibruje. A v hlavě vám běží seznam úkolů, které ještě dnes musíte stihnout.

Jste vytížení. Produktivní. Efektivní.

Ale kdy jste se naposledy zastavili?

Ne jen fyzicky – ale opravdu zastavili. Vypnuli. Nadechli se. A zeptali se sami sebe: 

„Je tohle to, co chci dělat? Kam mě to vlastně vede?“

Pro většinu profesionálů ve věku přibližně od 40 do 50 let je odpověď na tuto otázku trošku nepohodlná: 

„Nevím, kdy naposledy. Nemám na to čas.“

A přesně v tom je problém. Protože bez zastavení není změna. Bez prostoru není transformace. A bez sebereflexe nevznikají nové směry.

 

Proč je zastavení v dnešním světě tak radikální čin

Zkuste se na chvíli zamyslet: Kdy jste měli naposledy celý den, kdy jste nedělali nic produktivního?

Den, kdy jste se nepodívali na e-maily. Nevyřizovali pracovní hovory. Neřešili problémy. Jen… byli.

Pro většinu z nás je odpověď: „To si nepamatuju.“

Žijeme v kultuře neustálé činnosti.

Být vytížený je odznak cti. Mít nabitý kalendář je důkaz úspěchu. Odpovídat na e-maily o víkendu je norma.

A když se někdo zeptá „Jak se máš?“, automaticky odpovídáme: „Dobře, hodně práce, však víš, jak to je.“

Jako by množství práce bylo měřítkem hodnoty našeho života.

Jenže být neustále vytížený (a často i přetížený) vlastně není žádná ctnost. Je to spíš únik… 

Před otázkami, které nás děsí:

• Dělám to, co chci?
• Je tohle práce, kterou bych dělal, i kdybych nemusel?
• Kam to vlastně vede?
• Co po mně zůstane?

Když jste neustále v pohybu, nemusíte na tyto otázky odpovídat. Prostě „nemáte čas“.

Ale pravda je, že čas máte. Jen ho věnujete všemu možnému – kromě toho nejdůležitějšího, sobě.

Zastavit se dnes bohužel stává radikálním činem.

Ne proto, že by to bylo těžké. Ale proto, že to vyžaduje disciplínu a odvahu. Odvahu podívat se do zrcadla a přiznat si: „Možná to, co dělám, není to, co chci.“

A to je děsivé. Protože jakmile si to přiznáte, musíte s tím něco udělat.

 

Rozdíl mezi „být vytížený“ a „být naplněný“

Možná si říkáte: „Ale já jsem vytížený proto, že mám smysluplnou práci. Proto, že pomáhám lidem.“

A možná je to pravda.

Ale možná si jen myslíte, že je to pravda. Protože jste se nikdy nezastavili a nezeptali se: „Je to opravdu tak?“

Každý splněný úkol, každý email, který vyřídíte, vám vlastně dávat malý pocit naplnění… Ale je to skutečné naplnění?

Tady je rozdíl:

• Být vytížený = mít plný kalendář, dělat hodně věcí, být neustále v pohybu
• Být naplněný = dělat věci, které mají pro vás smysl, které vás energeticky nabíjejí, které odpovídají vašim hodnotám

Jak poznáte rozdíl?

Když jste vytížení, ale nenaplnění:

• Přicházíte domů vyčerpaní – mentálně i emocionálně
• Máte pocit, že se točíte v kruhu, ale nikam se neposouváte
• Víkendy potřebujete hlavně k tomu, abyste se dali dokupy
• Práce vás vysává, nenabíjí
• Říkáte si: „Musím to vydržet“

Když jste vytížení a zároveň naplnění:

• Přicházíte domů unavení, ale spokojení
• Máte pocit, že jdete někam, že to má směr
• Víkendy používáte k relaxaci, ne k přežití
• Práce vás nabíjí, i když je náročná
• Říkáte si: „Jsem rád, že to dělám“

Vidíte ten rozdíl?

Problém není v tom, že jste vytížení. Problém je, když vytíženost nahrazuje naplnění. Když „mít hodně práce“ je alibi pro to, že neděláte to, co vás skutečně naplňuje.

Jsem vytížený proto, že dělám to, co chci? Nebo proto, že se bojím zastavit a přiznat si, že bych chtěl něco jiného?

Odpověď na tuto otázku zjistíte jen tehdy, když se zastavíte. 

 

Co se děje, když se skutečně zastavíte…

Když se poprvé opravdu zastavíte – vypnete telefon, zavřete notebook, sednete si někam, kde vás nikdo neruší – stane se něco zvláštního.

Nejdřív nic.

Sedíte. Dýcháte. A čekáte na nějaký „velký moment prozření“.

Ale místo toho přijde něco jiného: neklid.

Máte tendenci sáhnout po telefonu. Mozek vám říká: „Měl bys něco dělat. Tohle je ztráta času.“ Začnete si vymýšlet úkoly, které „musíte“ vyřídit.

To je první fáze – odpor.

Vaše ego, vaše zvyky, váš strach – to všechno se bouří proti zastavení.

Ale pokud vytrváte – pokud zůstanete sedět a necháte neklid projít – stane se něco zajímavého.

Přijde druhá fáze – tichý hlas.

Možná si vzpomenete na sen, který jste měli před deseti lety. Na něco, co jste chtěli zkusit, ale „nebyl na to čas“. Na práci, která by vás bavila, ale „to přece není realistické“.

Ten tichý hlas byl tam celou dobu. Jen jste ho neslyšeli v hluku všedního dne.

A pak přijde třetí fáze – jasno.

Ne vždycky hned. Ne vždycky dramaticky. Ale postupně začnete vidět věci jasněji.

Co vás skutečně naplňuje. Co vás vysává. Kam byste chtěli jít. Co by mělo smysl.

A právě tam vznikají nové směry. Nové nápady. Nové možnosti.

 

5 praktických způsobů sebereflexe

„Chápu, že bych se měl zastavit. Ale jak? Mám plný kalendář, tisíc povinností.“

Zastavení nemusí znamenat radikální krok. Může to být mnohem jednodušší.

Tady je několik praktických způsobů, které fungují i pro vytížené profesionály:

 

1. Ranních 15 minut ticha

Než si otevřete telefon. Než se podíváte na e-maily. Než vstoupíte do „pracovního“ režimu. 

Sedněte si. S kávou, s čajem, s čímkoliv. A prostě… buďte.

Zpočátku se nic neděje. Pak začnete slyšet ten tichý hlas. Ten, který vám říká, co je opravdu důležité.

 

2. Víkendový „den bez agendy“

Jednou za měsíc si udělejte den, kdy nemáte v kalendáři vůbec nic.

Žádné schůzky. Žádné povinnosti. Žádný plán.

Zprvu budete nervózní. „Co mám dělat?“ Ale pak se uvolníte. A začnete si všímat věcí, které vás opravdu zajímají.

 

3. Psaní bez cenzury

Vezměte si papír a tužku (ne počítač) a napište odpověď na otázku: „Co bych dělal, kdybych nemusel dělat to, co dělám?“

Nečtěte to. Necenzurujte to. Jen pište. 10 minut.

Napíšete věci, které vám přijdou „hloupé“ nebo „nerealistické“. Ale právě tam je často pravda.

 

4. Procházka bez telefonu

Jděte ven. Na hodinu. Bez telefonu.

Žádná hudba. Žádné podcasty. Jen vy a vaše myšlenky.

 

5. Měsíční „check-in“ sám se sebou

Jednou za měsíc si udělejte hodinu jen pro sebe. A odpovězte si na 3 otázky:

1. Co mě tento měsíc nabíjelo?
2. Co mě vysávalo?
3. Co bych chtěl příští měsíc změnit?

Začnete vidět vzorce. Co vás dlouhodobě naplňuje. Co vás dlouhodobě vysává.

Sebereflexe není luxus. Je to nutnost.

Protože bez ní nemůžete vědět, jestli jdete správným směrem.

 

Otázky, které byste si měli položit…

Některé otázky vás drží v kruhu. Jiné vás posouvají dopředu. Tady je několik otázek, které skutečně stojí za položení:

Otázky o naplnění

„Co mě v práci opravdu nabíjí?“

Ne: „Co dělám nejčastěji.“
Ale: „Co mě naplňuje energií?“

Možná zjistíte, že to není vaše hlavní práce. Možná je to jeden konkrétní aspekt – práce s lidmi, vedení týmu, řešení složitých problémů, pomoc druhým najít jejich cestu.

„Kdy jsem naposledy cítil, že to, co dělám, má smysl?“

Vzpomeňte si na konkrétní moment. Co jste dělali? S kým? Proč to mělo smysl?

 

Otázky o hodnotách

„Co je pro mě opravdu důležité?“

Ne: „Co by mělo být důležité.“
Ale: „Co JE důležité – pro mě, ne pro ostatní.“

„Žiju podle svých hodnot?“

Pokud je pro vás důležitá rodina, trávíte s ní čas?

Pokud je pro vás důležitý osobní růst, investujete do něj?

Pokud je pro vás důležitá pomoc druhým, děláte to?

 

Otázky o směru

„Kde chci být za 5 let?“

Ne kariérně. Ale lidsky. Jaký člověk chci být? Co chci cítit? Čím chci být naplněný?

„Co bych dělal/a, kdybych věděl/a, že neselžu?“

Tahle otázka odstraňuje strach. A ukazuje, co opravdu chcete.

 

Otázky o strachu

„Co mě nejvíc děsí na změně?“

Konkrétně. Ztráta peněz? Názor ostatních? Nejistota? Selhání?

Když pojmenujete strach, ztrácí nad vámi moc.

 

Otázky o možnostech

„Jaké dovednosti chci mít?“

Ne: „Jaké dovednosti bych měl mít.“

Ale: „Co by mě bavilo umět?“

Možná zjistíte, že vás baví pomáhat lidem najít jejich cestu. Že vás naplňuje klást otázky, které posouvají. Že chcete vést lidi jinak – ne direktivně, ale tak, aby našli své vlastní odpovědi.

Tyto otázky nejsou určené k tomu, abyste na ně odpověděli za 5 minut. Jsou určené k tomu, abyste s nimi žili. Abyste se k nim vraceli.

 

Prostor jako předpoklad změny

Je těžké najít nový směr, pokud nemáte prostor ho hledat.

Představte si, že váš život je místnost plná nábytku – závazků, povinností, očekávání, rutiny.

Chcete do té místnosti přinést něco nového. Novou kariéru. Nový směr.

Ale kam to dáte? Není tam místo.

Nejdřív musíte udělat prostor.

Prostor v kalendáři

Potřebujete bloky času, kdy můžete přemýšlet. Zkoumat. Experimentovat.

To neznamená opustit práci. Znamená to říct: „Tyto 2 hodiny týdně jsou jen pro mě. Pro objevování.“

Prostor v mysli

Potřebujete ticho. Prostor, kde může vzniknout něco nového.

Proto je sebereflexe tak důležitá. Ne jen jako nástroj k poznání. Ale jako způsob, jak vyčistit mysl a udělat místo pro nové myšlenky.

Prostor v životě

Někdy musíte něco pustit, aby mohlo přijít něco nového.

Možná to znamená říct ne některým projektům. Možná delegovat víc. Možná přehodnotit, co je opravdu důležité. A přestat dělat to, co důležité není… 

Prostor není luxus. Je to nutnost.

Prostor ale nevznikne sám. Musíte ho vytvořit.

Nikdo vám ho nedá. To musíte udělat vy. Pro sebe. Protože to je důležité.

 

Od zastavení k akci. Koučování jako nový směr? Proč ne

Možná si teď říkáte: „Dobře, rozumím. Ale co dál?“

Zastavení samo o sobě nestačí. Je to začátek. První krok.

Zastavení vám dá jasno. Ale jasno bez akce je jen snění.

Takže co je ten další krok?

 

1. Pojmenujte, co jste objevili

Po sebereflexe si zapište:

• Co vás opravdu naplňuje?
• Co vás vysává?
• Kam byste chtěli jít?
• Co vás na té cestě blokuje?

Když to zapíšete, stává se to reálnějším.

 

2. Začněte malými experimenty

Neskákejte do velkých změn. Začněte malými kroky.

Pokud vás láká práce s lidmi, zkuste někoho koučovat.

Pokud vás láká vedení týmu jinak, zkuste nový přístup.

Pokud vás baví pomáhat druhým najít jejich odpovědi, vyzkoušejte to.

 

3. Zvažte studium koučování

A právě tady přichází možnost, kterou mnozí profesionálové ve vaší situaci zvažují: studium koučování.

Proč koučování?

Protože pokud vás během čtení tohoto článku napadlo:

• „Tohle by mě bavilo dělat s druhými lidmi“
• „Rád pomáhám lidem najít jejich cestu“
• „Chci vést lidi jinak – ne direktivně, ale tak, aby našli své vlastní odpovědi“
• „Potřebuji nový směr, který má smysl“

Pak byste měli zvážit výcvik profesionálního koučování.

 

5 věcí, které vám dá koučování

1. Nové kompetence, které použijete všude
2. Uznávanou kvalifikaci
3. Možnost změnit směr
4. Komunitu podobně smýšlejících lidí
5. Sebejistotu, že to zvládnete

Kvalitní výcvik koučování vám dá nejen znalosti a dovednosti, ale hlavně sebejistotu, že na to máte.

Všechny přínosy studia Profesionálního koučování najdete tady>>

 

Jak poznat, jestli je koučování pro vás?

Zastavte se. A položte si tyto otázky:

• Baví mě pomáhat lidem najít jejich cestu?
• Chci vést lidi jinak – ne direktivně, ale tak, aby našli své vlastní odpovědi?
• Hledám práci, která má smysl a přínos pro druhé?
• Chci mít uznávanou kvalifikaci, která mi otevře nové možnosti?
• Přitahuje mě myšlenka vlastní praxe nebo flexibilnější kariéry?

Pokud jste alespoň na 3 otázky odpověděli ano, stojí za to koučování prozkoumat blíž.

A pokud vás zaujala myšlenka, že byste mohli pomáhat druhým najít jejich cestu – že byste se mohli stát profesionálním koučem – udělejte si ZDARMA test kouče a zjistěte, jestli máte předpoklady k tomu stát se skvělým koučem.

Protože někdy je nejlepší způsob, jak najít svůj směr, naučit se pomáhat druhým najít ten jejich.

Obsah

• Když vám úspěch přestává stačit…
• Proč se to děje a trápí vás nespokojenost v práci?
• Signály, že nastal čas řešit změnu kariéry
• Co se děje, když svou nespokojenost neřešíte
• Jak znovu najít směr a dál se profesně rozvíjet?
• Proč právě koučování může být tím bodem zlomu?
• Co udělat konkrétně, abyste se rozhoupali k posunu nebo změně kariéry
• Představte si sebe za 2 roky. A vy jste v kariéře úplně jinde…

 

Když vám úspěch přestává stačit…

Pamatujete si na začátek kariéry?

Měli jste jasný cíl. Chtěli jste dosáhnout určité pozice. Získat uznání. Vydělávat dobré peníze. Dokázat si, že na to máte.

A pak jste toho dosáhli.

Možná jste manažer, který vede tým 20 lidí. Možná HR profesionál, který prošel několika firmami. Možná vedete celé oddělení. Možná učíte a formujete další generace.

Máte za sebou spoustu úspěchů. Vyřešili jste stovky problémů. Prošli jste krizemi. Zvládli jste to.

Ale teď… teď to není to samé.

Práce, která vás dřív bavila, se stala rutinou. Výzvy, které vás dřív nabíjely, vás teď unavují. A cítíte prázdnotu, kterou nedokážete úplně popsat ani svým nejbližším.

Krize? Možná. Ale spíš jasný signál, že je třeba se zaměřit na další profesní rozvoj. 

Signál, že jste dorostli své současné role. Že váš potenciál sahá dál, než kam vás současná pozice nechává dojít.

Proč se to děje a trápí vás nespokojenost v práci?

Většina lidí si myslí, že úspěch = naplnění.

Ale realita je jiná.

Vnější úspěch je to, co vidí ostatní. Vaše pozice. Váš plat. Váš titul. Vaše výsledky. Je to důležité – a zasloužili jste si to.

Vnitřní naplnění je to, co cítíte vy. Smysluplnost vaší práce. Pocit, že děláte něco, co má hodnotu. Radost z toho, kam směřujete.

A tady je ten problém: vnější úspěch může růst, zatímco vnitřní naplnění klesá. A to se pak samozřejmě dříve nebo později projeví nespokojenost v práci. 

Můžete získat povýšení a cítit se prázdněji než předtím. Můžete mít vyšší plat a méně motivace. Můžete mít větší odpovědnost a menší smysl.

Proč?

Protože to, co fungovalo ve třiceti, nemusí fungovat ve čtyřiceti nebo padesáti.

Ve třiceti jste budovali kariéru. Dokazovali jste si svou hodnotu. Hledali jste uznání.

Ve čtyřiceti a padesáti už to máte. A zjišťujete, že to nestačí.

Začínáte se ptát:

• Co po mně zůstane?
• Kam dál?
• Je tohle všechno, co můžu?
• Co mě skutečně naplňuje?

To nejsou otázky krize středního věku. To jsou otázky zralosti. Otázky člověka, který dospěl k bodu, kdy chce víc než jen „fungovat“.

Signály, že nastal čas řešit změnu kariéry

Jak poznáte, že nejde jen o občasnou únavu nebo špatné období, ale o něco hlubšího? Že vaše nespokojenost v práci nebo v životě si zaslouží víc než jen čekání nebo trápení se? Že je čas na změnu, třeba na restart kariéry? 

Tady je 7 signálů, že je čas na změnu:

1. Ráno se budíte s pocitem „zase to samé“

Dřív jste vstávali s energií. Těšili jste se na práci. Teď… prostě fungujete. Automaticky. Bez nadšení.

2. Práce vás přestala bavit, ale nevíte proč

Objektivně se nic nezměnilo. Stejná firma. Stejná pozice. Možná dokonce lepší podmínky než dřív. A přesto cítíte, že něco není v pořádku.

3. Přemýšlíte o tom, co bude za 5-10 let

Vidíte sami sebe na stejné pozici za 5 let? A co to ve vás vyvolává? Pokud je to úzkost nebo rezignace, je to jasný signál.

4. Cítíte, že váš potenciál není naplno využitý

Máte dojem, že toho dokážete víc. Že by tam mohlo být něco většího, smysluplnějšího. Ale nevíte co.

5. Chybí vám jasný cíl

Dřív jste věděli, kam směřujete. Teď… jen „děláte svou práci“. A to nestačí.

6. Trochu závidíte lidem, kteří našli svou cestu

Vidíte kolegu, který změnil kariéru. Známého, který si otevřel vlastní praxi. A říkáte si: „Proč to nemůžu zkusit taky?“

7. Říkáte si „Ještě počkám“

O změně kariéry stále je uvažujete a říkáte si třeba:

• Až děti vyrostou.
• Až splatím hypotéku.
• Až bude lepší situace.
• Až, až, až… 

Ale víte, že ten správný moment nikdy nepřijde sám.

Co se děje, když svou nespokojenost neřešíte

Některé lidi napadne: „Vydržím to. Zvyknu si. Je to normální.“

Ale není.

Když ignorujete signály, že potřebujete životní restart nebo změnu kariéry, stane se několik věcí:

• Ztráta energie. Práce, která vás dřív nabíjela, vás teď vysává. Přicházíte domů vyčerpaní – ne fyzicky, ale mentálně.
• Ztráta sebevědomí. Začínáte pochybovat. „Mám vůbec na víc? Možná jsem jen průměrný. Možná už jsem dosáhl svého maxima.“
• Ztráta času. Rok za rokem odkládáte změnu. A pak zjistíte, že uplynulo 5 let a jste na stejném místě.
• Ztráta příležitostí. Zatímco váháte, jiní dělají změny. Získávají nové kvalifikace. Rozjíždějí nové projekty. A vy sledujete, jak vám vlak ujíždí.

Je to kruté, ale pravdivé. Čím déle to odkládáte, tím těžší je začít.

Jak znovu najít směr a dál se profesně rozvíjet?

Takže co teď?

Máte v zásadě 3 možnosti:

1. Zůstat tam, kde jste

Můžete se rozhodnout, že vydržíte. Že si na to zvyknete. Že to „není tak zlé“.

Někteří lidé to zvládnou. Najdou si kompenzaci mimo práci. Přijmou, že práce je jen práce.

Ale pokud jste dočetli až sem, pravděpodobně víte, že to není pro vás. Že chcete změnu. Že chcete víc. 

2. Změnit pozici nebo firmu

Můžete zkusit změnit místo. Jít jinam. Dostat se na jinou pozici.

Může to pomoci – ale pouze krátkodobě. Pokud problém není ve firmě, ale v tom, že potřebujete jiný typ práce nebo nové kompetence, brzy zjistíte, že jste jen přesunuli stejný problém jinam.

3. Získat nové kompetence, které vám otevřou nové cesty profesního rozvoje

Tohle je možnost, kterou většina úspěšných profesionálů volí.

Nejde o to opustit vše, co jste dosáhli. Jde o to přidat novou dimenzi. Získat dovednosti, které vám:

• Umožní vést lidi jinak (s větším klidem, jistotou, respektem).
• Otevřou dveře k nové kariéře (vlastní praxe, konzultace, mentoring).
• Dají plán B pro budoucnost (když se situace změní).
• Vrátí pocit smyslu a naplnění… 

A tady přichází na řadu koučovací přístup a profesionální koučování. Už jste nad tím někdy uvažovali? 

Proč právě koučování může být tím bodem zlomu?

Koučování. Proč zrovna koučování? 

Koučování není jen o kladení otázek. Je to způsob myšlení. Způsob práce s lidmi. Způsob vedení.

A hlavně: je to kompetence, která je stále žádanější.

Harvard Business Review to potvrzuje. Koučování je jedna z nejrychleji rostoucích profesí. Firmy hledají manažery s koučovacím přístupem. Lidé hledají kouče, kteří jim pomůžou najít směr.

Když se naučíte opravdu kvalitně koučovat, získáte:

1. Praktické dovednosti, které použijete okamžitě

Neučíte se teorii. Učíte se, jak vést lidi k tomu, aby sami našli řešení. Jak vytvořit prostředí důvěry. Jak aktivně naslouchat. Jak klást otázky, které mění perspektivu.

A tyto dovednosti použijete nejen v práci, ale i doma. S dětmi. S partnerem. Se sebou samým.

2. Uznávanou kvalifikaci

Certifikace ICF (Mezinárodní federace koučů), titul MBA v oboru koučování, akreditace MŠMT. To není jen papír. Je to kredibilita. Důkaz, že máte něco, co většina lidí nemá.

3. Možnost změnit směr

Můžete:

• Pokračovat v managementu a vést lidi mnohem lépe
• Rozjet vlastní koučovací praxi
• Přidat koučování jako nadstavbu k tomu, co už děláte (HR, školství, konzultace)
• Mít plán B, když se situace ve firmě změní

4. Komunitu lidí, kteří to chápou

Studium koučování není jen o výuce. Je to o setkání s lidmi, kteří jsou na podobné cestě. Kteří řeší podobné otázky. Kteří vás podpoří.

A to je často to nejcennější, co absolventi zmiňují: našli lidi, se kterými to rezonuje.

5. Sebedůvěru, že to dokážete

Většina lidí váhá, protože si nejsou jistí: „Mám na to?“ „Zvládnu to?“

Studium a komunita koučů vám dá nejen znalosti a dovednosti, ale hlavně sebejistotu, že ano – máte na to. A že to dokážete.

Co udělat konkrétně, abyste se rozhoupali k posunu nebo změně kariéry

Pokud jste dočetli až sem, pravděpodobně to ve vás rezonuje.

Tady je, co můžete udělat teď:

Krok 1: Zeptejte se sami sebe

Sedněte si. Odpovězte si na tyto otázky:

• Kde chci být za 5 let?
• Co mě skutečně naplňuje?
• Jakou práci bych dělal, i kdybych nemusel?
• Čeho lituji, že jsem ještě nezkusil?

Nemusíte mít odpovědi hned. Ale tyto otázky vám pomohou získat jasno.

Krok 2: Zjistěte, co je koučování a jestli je to pro vás

Koučování není pro každého. A to je v pořádku.

Ale pokud:

• Chcete pomáhat lidem růst
• Baví vás vést druhé k tomu, aby našli vlastní řešení
• Hledáte práci, která má smysl
• Chcete mít uznávanou kvalifikaci

Pak by koučování mohlo být přesně to, co hledáte. 

Krok 3: Udělejte akční krok

Největší bariéra není nedostatek času ani peněz. Je to strach z rozhodnutí.

Nerozhodnutí je taky rozhodnutí. Rozhodnutí zůstat tam, kde jste. Rozhodnutí nechat další rok uplynout stejně jako ty předchozí.

První krok nemusí být velký. Nemusíte hned měnit práci. Nemusíte hned investovat desítky tisíc.

Stačí udělat jeden malý akční krok. Třeba si zhodnotit, jestli je koučování opravdu pro vás… 

Nejlepší způsob, jak to zjistit? Udělejte si ZDARMA test kouče. Test je velmi dobrým začátkem pro zjištění, jaké má člověk předpoklady, aby se stal skvělým koučem. 

Udělejte si test kouče ZDARMA

Představte si sebe za 2 roky. A vy jste v kariéře úplně jinde…

Sedíte u kávy s bývalým kolegou a on se vás ptá: „Jak to děláš? Vypadáš spokojeně. Vypadáš… naplněně.“ 

A vy se usmějete, protože víte přesně, co se změnilo. Rozhodli jste se naučit koučovat. Nebylo to snadné rozhodnutí – pochybovali jste, jestli na to máte, jestli je to pro vás. 

Ale udělali jste to. A teď, 5 let poté, vedete lidi úplně jinak. S klidem. S jistotou. S respektem, který nevyplývá z pozice, ale z toho, jak s lidmi pracujete. Možná jste zůstali ve firmě, ale váš způsob vedení týmu se změnil – lidé za vámi chodí, protože vědí, že u vás najdou prostor, ne jen úkoly. 

Nebo jste si otevřeli vlastní koučovací praxi a pracujete s vlastními klienty. Nebo jste spojili obojí – máte hlavní práci a koučování jako plán B, který vám dává jistotu a svobodu.

A nejde jen o kariéru. Změnilo se i to, jak komunikujete doma. S partnerem. S dětmi. Naučili jste se naslouchat jinak. Klást otázky místo rad. Vytvářet prostor místo tlaku. Vaše sebevědomí vzrostlo – nejen proto, že máte certifikace ICF a MBA, ale proto, že víte, co dokážete. 

Máte komunitu lidí, kteří vás chápou a podporují. A hlavně: našli jste to, co vám 5 let chybělo – smysl. Práci, která má hodnotu. Cestu, která vás baví. Pocit, že děláte něco, co má přesah. 

Když se teď podíváte zpět na rok 2025, vidíte ten moment jasně. Nebyl to konec. Byl to začátek. A jediné, co jste museli udělat, bylo udělat první akční krok.

A tím může být třeba to, že přijdete na Skupinové online setkání. 

Možná vás láká smysluplná práce. Flexibilní kariéra. Možnost pomáhat lidem růst a dosahovat jejich cílů. Ale pak přijdou otázky: Kde začít? Kolik to stojí? Jak dlouho to trvá? A hlavně – dá se tím vůbec uživit? Dobrá zpráva: Stát se profesionálním koučem je realistické. Ale vyžaduje to jasný plán, investici času a peněz, a především trpělivost při budování praxe.

V tomto průvodci Jak se stát koučem najdete odpovědi na všechny klíčové otázky:

• 6 konkrétních kroků – od rozhodnutí po první placené klienty
• Přesné náklady – výcvik, certifikace, náklady na rozjezd
• Rekvalifikační kurz kouč – jak získat příspěvek až 50 000 Kč od Úřadu práce
• Realita profese – kolik koučové skutečně vydělávají (bez příkras)
• ▶️ PŘÍBĚH – Z nuly k úspěšnému koučovacímu byznysu s Ivou Filipi 

 

Je koučování kariéra pro vás?

Než se začnete ptát sami seme, jak se stát koučem, položte si nejdříve tyto klíčové otázky:

 

Baví vás pomáhat lidem růst?

Koučování není o „radách“ nebo „řešení problémů za klienta“ . Je to facilitace – kladete otázky, které pomáhají klientovi najít vlastní odpovědi.

Rozdíl:

• Poradenství: „Měl bys si nastavit lepší time management. Zkus metodu Pomodoro.“
• Koučování: „Co ti v time managementu funguje? Co ne? Co by se muselo změnit?“

 

Jste připraveni na sobě pracovat?

Koučovací výcvik je sebetransformace. Budete čelit vlastním limitům, dostávat zpětnou vazbu – někdy nepříjemnou.

 

Máte trpělivost budovat praxi postupně?

Realita je asi taková – nečekejte, že vám to všechno samo spadne do klína. Od myšlenky „jak se stát profesionálním koučem“ k úspěšné praxi je to kus cesty. Ale naši absolventi jsou důkazem toho, že to jde. Může to vypadat přibližně takto:

• Rok 1: 30 až 60 tisíc Kč měsíčně (vedlejší příjem)
• Rok 2-3: 60 až 120 tisíc Kč měsíčně
• Rok 4+: 120+ tisíc Kč měsíčně

První rok nebudete vydělávat velké peníze. Pokud potřebujete vysoký příjem hned, nebo vám vyhovuje stabilní plat, zvažte pozici interního kouče v korporátu (40 až 80 tisíc Kč měsíčně) místo OSVČ.

 

Checklist, jestli je koučování pro vás

☐ Baví mě naslouchat a ptát se (místo radit)

☐ Věřím, že lidé mají v sobě vlastní odpovědi

☐ Rád/a pracuji na sobě a přijímám zpětnou vazbu

☐ Mám finanční rezervu nebo vedlejší příjem

☐ Dokážu zvládat nejistotu

☐ Baví mě kontinuálně se vzdělávat

Jestli jste si odškrtli všechny položky, koučování je pro vás ideální. 

 

Jak se stát kvalitním a úspěšným koučem? Je to vůbec možné? Pusťte si příběh Ivy Filipi, která se od nuly vypracovalo až k PCC certifikaci

Iva Filipi byla ve stejném bodu, jako jste teď vy. Teď je úspěšná PCC koučka s rozjetým koučovacím byznysem. Vyplňte formulář a získejte webinář, ve které se dozvíte, jak Iva ve věku 40 let úspěšně změnila kariéru a vybudovala prosperující koučovací praxi navzdory počátečním pochybnostem

 

Jak se stát koučem. 6 kroků k úspěšné koučovací cestě

KROK 1: Vyberte si akreditovaný koučovací výcvik

Co hledat?

✅ ICF akreditovaný koučovací výcvik

✅ Minimálně 60 hodin (ideálně 100-150h)

✅ Praktické zaměření (30+ hodin koučování)

✅ Lektoři s PCC/MCC certifikací

✅ Alumni komunita

Jak vybírat:

1. Navštivte bezplatné konzultace, pokud je daná koučovací škola nabízí
2. Ptejte se na ICF akreditaci, kolik hodin praxe, kvalitu lektorů
3. Zkuste zjistit, jak studium koučování u dané školy vypadá v praxi
4. Rozhodněte se také podle „pocitu“ – učit koučovat se budete 6 až 12 měsíců. Zkrátka vám to musí sednout.

Náklady: přibližně 50 až 150 tisíc Kč podle kvality koučovacího výcviku

💡Tip: Vyberte rekvalifikační kurz kouč – můžete získat příspěvek ÚP až 50 000 Kč. Chce to ale důkladný průzkum a informace, protože získat příspěvek od Úřadu práce nemusí být vždy tak jednoduché. 

Příklad: AXIA Profesionální koučování – ICF akreditovaný výcvik, kombinovaná forma, lektoři PCC/MCC, 30+ hodin praxe, registrovaný jako rekvalifikační kurz.

 

KROK 2: Absolvujte koučovací výcvik (6 až 12 měsíců)

Co vás čeká?

• Měsíc 1 až 2: Základy koučování, ICF kompetence, aktivní naslouchání
• Měsíc 3 až 6: Praktické koučování – najdete si 3-5 klientů, koučujete bezplatně, supervize
• Měsíc 7 až 12: Procvičování – 5-10 klientů, mentor coaching, závěrečné projekty

Jak rychle se můžete stát koučem? Záleží, jaký si vyberete koučovací výcvik a jaká je jeho kvalita. Ale nic se nemá uspěchat. Pokud vám někdo slibuje zázraky na počkání, buďte raději velmi obezřetní. 

Co získáte?

• Certifikát o absolvování
• 60 až 125 CCE hodin
• 20 až 50 hodin koučovací praxe
• Portfolio prvních klientů

KROK 3: Získejte 100 koučovacích hodin (6-12 měsíců)

Pro ICF ACC certifikaci potřebujete mít 100 koučovacích hodin (min. 75 hodin placených). Když přemýšlíte, jak se stát koučem, tohle je asi jeden z těch hlavních problémů, které vám běhají hlavou. 

Zprvu se to může zdát jako nadlidský úkol. Ale díky kvalitnímu akreditovanému koučovacímu výcviku zjistíte, jak na to. 

Jak získat klienty?

Fáze 1: Bezplatné

Začátek je vždy nejtěžší. Ale můžete využít rodinu, přátelé, kamarády. Snadno tak můžete získat spoustu odkoučovaných hodin. Pak můžete propagovat například 3 bezplatná sezení pro praxi. 

Těch možností, jak začít získávat platící klienty, je několik. To se naučíte například v kurzu Jak získat první klienty jako kouč.

Fáze 2: Koučování za nižší cenu

Začnete s nižší hodinovou sazbou, například 500 až 800 Kč/hodinu. Na LinkedIN můžete nabízet koučování za nižší cenu, ale na oplátku požádáte o reference, které zvýší vaši kredibilitu. 

Fáze 3: Koučování za tržní cenu

Koučujete za tržní ceny, na začátek například od 1 200 do 1 500 Kč/hodinu. Už získáváte doporučení od klientů a máte jednoduchý web… 

Ještě se vám zdá myšlenka Jak se stát koučem nereálná? 🙂

 

KROK 4: Absolvujte mentoring koučů

Co je to mentoring koučů? Jde o supervize vašich koučovacích sezení s PCC/MCC mentorem. Je to nutné v případě, že se ucházíte o ACC certifikaci. 

 

KROK 5: Získejte ICF ACC certifikaci (2 až 4 měsíce)

Je nutná ACC certifikace, pokud chcete začít koučovat? Nutně ne. Koučovat můžete i bez ní. Ale kdo vám uvěří, že máte adekvátní koučovací dovednosti? Když si klient hledá kouče, koho si vybere? Kouče bez certifikace nebo s certifikací? 

ICF certifikace vždy zvyšuje vaši autoritu v oboru. 

Požadavky:

• 60 až 125 hoidn výcviku 
• 100 koučovacích hodin 
• 10 hodin mentoringu koučů
• Performance Evaluation (nahrajete 2 koučovací sezení)

Proces získání ACC certifikace:

1. Registrace na ICF
2. Odevzdání dokumentace
3. Nahrání 2 koučovacích sezení
4. Čekání 2-3 měsíce
5. Výsledek

 

KROK 6: Budujte profesionální praxi

Nejde jen o to „jak se stát koučem“. Ale jak se stát kvalitním koučem, který je vidět a o kterého je zájem. Co v tomhle procesu může pomoci?

Především osobní brand a marketing. Vhodný je profesionálně vypadající web, živý LinkedIN a profil a mnohem víc… 

 

Timeline. Za jak dlouho se reálně můžete stát koučem?

• Měsíc 0: Výběr školy
• Měsíc 1 až 12: Koučovací výcvik
• Měsíc 3 až 15: Získání 100 hodin (paralelně)
• Měsíc 13 až 15: Mentor coaching
• Měsíc 15 až 19: ICF ACC certifikace

CELKEM: 18-24 měsíců

 

Kolik stojí stát se koučem?

Položka	Náklady
Koučovací výcvik	50-150k Kč
Mentor coaching	10-40k Kč
ICF certifikace	7-10k Kč
Marketing	10-30k Kč
Další	10-20k Kč
CELKEM	87-250k Kč

Průměr: 100 až 150 tisíc Kč

 

Návratnost investice:

Možná si říkáte, že investice do koučovacího výcviku je vysoká. Ano, je. Ale reálně se vám brzy vrátí:

Investice: 80 až 100 tisíc Kč

• 1 klient = balíček 10 sezení × 2000 Kč = 20 tisíc Kč
• Návratnost = 4-5 klientů

 

Rekvalifikační kurz aneb jak se stát koučem s příspěvkem 50 000 Kč

Některé koučovací výcviky jsou registrovány u MPSV jako rekvalifikační kurzy → můžete získat příspěvek ÚP.

Kdo má nárok:

• Uchazeči o zaměstnání (evidence ÚP)
• Zájemci o zaměstnání (hrozí ztráta práce)
• Zaměstnanci ve výpovědní lhůtě

Kolik: Až 50 % nákladů, maximálně však 50 000 Kč. 

Příklad:  Kurz 90 000 Kč → Příspěvek 45 000 Kč → Vaše náklady 45 000 Kč

Jak získat příspěvek?

1. Najděte rekvalifikační kurz (např. AXIA Profesionální koučování)
2. Registrace na ÚP (pokud nejste)
3. Individuální akční plán (schůzka s poradcem)
4. Žádost o příspěvek (formulář + dokumentace)
5. Schválení (4-8 týdnů)

⚠️ Podmínky: Musíte kurz úspěšně dokončit, jinak vracíte příspěvek.

 

Realita profese. Kolik koučové opravdu vydělávají?

Nejspíš na váš všude skáčou různé reklamy o tom, jak se stát profesionálním koučem a kolik jako kouč budete vydělávat. Jaká je realita? 

• Mýtus: Jako kouč budu vydělávat 100 tisíc Kč měsíčně hned po dokončení výcviku. 
• Realita: První rok je reálně vydělávat 20 až 60 tisíc Kč měsíčně.

 

Průměrné výdělky (hrubý příjem):

Rok 1: 3-5 klientů, 6-10 sezení/měsíc, 1 200-1 500 Kč/h
→ 7 až 15 tisíc Kč měsíčně (vedlejší příjem)

Rok 2-3: 8-12 klientů, 16-24 sezení/měsíc, 1 800-2 500 Kč/h
→ 29 až 60 tisíc Kč měsíčně

Rok 4+: 15-20 klientů, 30-40 sezení/měsíc, 2 500-4 000 Kč/h
→ 75 až 160 tisíc Kč měsíčně

Pozor, tohle je spíše průměr. Každý kouč to má jinak. A záleží také na vás, jak vážně to po výcviku budete brát. 

Poznámka: Hrubý příjem ≠ čistý. Po daních/pojištění/nákladech = cca 60 až 70 % čistého.

Co ovlivňuje výdělek?

• ICF certifikace (ACC/PCC)
• Marketing a viditelnost
• Doporučení (80 % klientů)

Formy práce:

• Freelance (OSVČ): Vlastní klienti, flexibilita, zpočátku nestabilní příjem
• Interní kouč: Korporát, pevný plat 40 až 80 tisíc Kč, menší flexibilita
• Hybridní: Část úvazek + vlastní klienti (nejčastější první 2-3 roky)

 

Často kladené otázky

Musím mít VŠ v psychologii?

Ne. Důležitější je akreditovaný výcvik a ICF certifikace. Mnoho koučů přišlo z managementu, HR, podnikání.

Jak dlouho trvá stát se koučem?

18-24 měsíců od rozhodnutí po ACC. Pokud pracujete na plný úvazek: 24-36 měsíců.

Dá koučováním uživit?

Ano, ale vyžaduje čas. Rok 1: 30-60k, Rok 2-3: 100-200k, Rok 4+: 250-400k měsíčně.

Mohu koučovat bez certifikace?

Technicky ano (v ČR není regulováno), ale ICF certifikace = vyšší kredibilita, ceny, důvěra klientů.

Life vs. business kouč?

• Life: Osobní témata (vztahy, hodnoty, work-life)
• Business: Profesní témata (kariéra, leadership, strategie)

Mnoho koučů dělá obojí.

Potřebuji živnost?

Ano. „Vzdělávací a zájmová činnost“ – online registrace, 1 000 Kč poplatek.

Kolik klientů = plný úvazek?

15-20 klientů (2 sezení/měsíc) = 30 sezení × 2 000 Kč = 60k hrubého → cca 40k čistého.

Online nebo osobně?

100 % online je možné (Zoom). Výhody: flexibilita, širší reach. Nevýhody: chybí osobní interakce.

 

Je na čase stát se koučem?

Stát se profesionálním koučem je realistické, pokud jste připraveni:

✅ Investovat 18-24 měsíců

✅ Investovat 80-150k Kč (nebo méně s rekvalifikací)

✅ Pracovat na sobě

✅ Budovat praxi postupně

✅ Vydržet pozvolný růst získávání prvních klientů

 

Příběh Ivy Filipi. Z nuly k úspěšnému koučovacímu byznysu

Jak se stát úspěšným koučem? Ing. Iva Filipi, PCC byla pravděpodobně ve stejném bodě, jako jste vy. 

V tomto inspirativním rozhovoru Iva odhaluje, jak ve věku 40+ úspěšně změnila kariéru a stala se profesionální koučkou. Dozvíte se o konkrétních krocích a strategiích, které jí pomohly vybudovat prosperující praxi, získat stabilní klientelu a skloubit novou kariéru s rodinným životem. Iva sdílí klíčové faktory úspěchu, tipy pro budování sebedůvěry a osobní značky, a přesvědčí vás, že věk 40+ je ideální pro start koučovací kariéry.

📥 Video zdarma získáte po zadání e-mailu po kliknutí SEM>>

 

Připraveni začít?

🎯 AXIA MBA Profesionální koučování – ICF akreditovaný výcvik, 125 CCE hodin, lektoři PCC/MCC, rekvalifikační kurz

💬 Bezplatná online konzultace – Zjistěte, jestli je koučování pro vás

 

Související články:

• 5 příběhů transformace: Když se práce stane posláním
• ICF certifikace v praxi. Co vám dá (a co ne) mezinárodně uznávaný certifikát kouče? 
• Kurz koučování. Co vás čeká, kolik stojí a jak vybrat kvalitní koučovací výcvik